Dnes, 25. května 2018, se stává účinné toliko diskutované a mnohdy obávané Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále také jen „nařízení“).

Již nějakou dobu se nacházíme v roce 2018, a je tak nejvyšší čas zrekapitulovat, jaký vliv a skutečný význam měla novela zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, provedená zákonem č. 183/2016. Jelikož účinnost této novely, jež podstatným způsobem rozšířila počet skutkových podstat trestných činů přičitatelných právnickým osobám, je datována ke konci roku 2016, tak právě rok 2017 nám mohl naznačit, zda tato změna vedla k opravdovému zvýšení rizika možného postihu právnických osob.

Aktuální článek na portálu www.epravo.cz, který se zabývá problematikou vyvinění právnické osoby a jeho dokazování v řízení o trestní odpovědnosti právnických osob.

Ministerstvo vnitra ČR v minulém měsíci vydalo Metodické doporučení k činnosti obcí k organizačně-technickému zabezpečení funkce pověřence pro ochranu osobních údajů podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů v podmínkách obcí (podle právního stavu k 10. srpnu 2017). Vzhledem k aktuálnosti tohoto tématu a skutečnosti, že obce doposud nezačaly implementovat pravidla pro jmenování pověřence, zde shrneme základní praktické informace, které toto metodické doporučení obsahuje.

V současné době se v médiích stále častěji vyskytují případy související s problematikou trestného činu dotačního podvodu dle § 212 trestního zákoníku, který ve svém prvním odstavci říká: „Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer přijme advokátního koncipienta/advokátní koncipientku

Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer příjme pro svou pobočku v Olomouci advokátního koncipienta/advokátní koncipientku.

Právě dnes (1.11.2016) nabývá účinnosti dlouho diskutovaný a několikrát odložený zákon č. 254/2016 Sb., který mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí. Změna se dotkne tedy každého, kdo uvažuje či již uzavírá kupní smlouvu na nemovitost. Změna se dokonce týká i toho, kdo již takovou smlouvu uzavřel, ale zatím nepodal návrh na vklad do katastru nemovitostí! Na některé změny upozorňuje článek níže.

Není žádnou novinkou, že orgány EU kladou čím dál větší důraz na transparentnost vlastnictví, což si žádá zavedení nových pravidel, zpřísnění již těch fungujících, přijetí nových zákonů, či novelizace těch stávajících. Pravidla proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu jsou jednou z oblastí, která své požadavky neustále zpřísňuje. Poslanecká sněmovna ČR schválila dne 7.9.2016 novelu, která implementuje do zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/849.

Každý z nás se s tím určitě setkal. Vlastníme doma věc, kterou již nepotřebujeme (i když si můžeme tisíckrát říkat, co kdybychom ji ještě někdy mohli využít...) nebo jsme si pořídili novou a ta původní je najednou nějak navíc. Můžeme to ale vzít i z druhé strany. Chceme si koupit nějakou věc, avšak s ohledem například na pořizovací náklady se rozmýšlíme, zda nám nebude stačit starší a již někým používaná.

V současné době lze i prostřednictvím internetové inzerce prodat nebo koupit snad úplně vše. Od elektroniky, oblečení, sportovní vybavení, nábytek až po automobily. Co když ale má koupená použitá věc vady. Jaké má pak kupující nároky?

Nejvyšší soud České republiky rozhodnutím sp.zn. 29 ICdo 19/2015, ze dne 2016, judikoval zásadní právní názor, že dle ustanovení § 403 odst. 1 obch.zák. promlčecí doba neběží bez ohledu na skutečnost, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. Stejné stanovisko je pak zapotřebí zaujmout i v případě, že se jedná o právní případ posuzovaný dle nové právní úpravy (účinné od 1.1.2014) dle ustanovení § 648 a § 3017 občanského zákoníku.

Autorským dílem se v souladu s tzv. generální klauzulí dle autorského zákona rozumí dílo vědecké a dílo umělecké včetně jeho tvůrčího vyjádření, které je jedinečným výsledkem tvůrčí, resp. duševní činnosti autora (fyzické osoby) a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Za autorské dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Jednou ze složek autorských práv, jsou práva majetková, spočívají v tom, že autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (tj. tzv. licenci). Jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v taxativně uvedených případech stanovených autorským zákonem, což je například užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Autorský zákon ovšem v tomto případě stanovuje zásadní výjimku, když uvádí, že užitím dle autorského zákona je vždy užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu. Obdobným způsobem jsou samozřejmě chráněna i práva související s právem autorským, a to zejména právo výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu a právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu.

Léto je v plném proudu a stejně tak realizované zájezdy zákazníků. Pokud pořadatel neplní své povinnosti ze smlouvy o zájezdu a plnění z této smlouvy má vady, zákazník by se měl snažit věc aktivně řešit a zajistit dostatek důkazních prostředků, aby pro případ neúspěšného mimosoudního řešení reklamace mohl úspěšně uplatnit své nároky u soudu.

Letecká doprava není vždy bezchybná, a to platí o to více v čase dovolených, kdy je zpravidla přepravováno větší množství cestujících a jejich zavazadel. Zákazníci aerolinek určitě zažili ztrátu nebo poškození svého zavazadla, snížení cestovní třídy, přesměrování letu na jiné letiště nebo úplné znemožnění dopravy do své vysněné destinace v podobě odepření nástupu na palubu letadla nebo dokonce zrušeného letu. Často jsou však v praxi opomíjeny právní nároky v případě „pouhého" zpožděného letu, kterým se budeme ve stručnosti věnovat.

Na základě svého nedávného rozhodnutí, které bylo vydáno dne 27.5.2015 pod sp. zn. 29 NSČR 41/2015, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že skutečnost, že vedle insolvenčního rejstříku je veřejnosti nabízena i webová služba insolvenčního rejstříku (přičemž webová služba insolvenčního rejstříku poskytuje podobné informace jako insolvenční rejstřík, avšak přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci) a s tím související možnost disproporcí mezi správnými údaji poskytovanými v insolvenčním rejstříku a chybnými údaji poskytovanými webovou službou, neznamená, že by pro počátek běhu lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení byl rozhodný nesprávný údaj webové služby.

Nejvyšší soud ČR se ve svém nedávném usnesení č. j. 29 Cdo 880/2015 ze dne 30.9.2015 přiklonil na stranu dovolatelky a rozhodl o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně a následně i potvrzující rozhodnutí soudu odvolacího, na základě kterých soudy zamítly návrh dovolatelky na zápis člena statutárního orgánu pověřeného právním jednání vůči zaměstnancům podle § 164 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ") do obchodního rejstříku, se ruší.

Ústavní soud nálezem ze dne 8.6.2015 sp. zn. IV. ÚS 402/15 shrnul své již dříve vyslovené judikaturní závěry, že i podle úpravy účinné do 31.12.2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí.

V souladu s nedávným judikátem Ústavního soudu by do budoucna neměly být obecné soudy při posuzování náležitostí předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř. již příliš formalističtí a měly by brát zřetel na hlavní smysl a účel této výzvy, kterým je především upozornění dlužníka na existenci dluhu a poskytnutí mu poslední možnosti, aby mohl svůj závazek dobrovolně splnit, než dojde k zahájení samotného soudního řízení a vymáhání dlužné pohledávky v rámci něj.

Žalobci se podanou žalobou domáhali, aby byla žalované uložena povinnost uvést předmětné pozemky do předešlého stavu (tak, jak bylo v žalobě specifikováno) a zaplatit žalobkyni a žalobci za každý měsíc užívání předmětné nemovitosti nájemné. Okresní soud pak žalobě vyhověl v tom směru, že žalované skutečně uložil povinnost uvést pozemky do původního stavu, avšak žalobu zamítl v té části, ve které se žalobci domáhali úhrady nájemného.

Nejvyšší soud již opakovaně potvrdil, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu).