Není žádnou novinkou, že orgány EU kladou čím dál větší důraz na transparentnost vlastnictví, což si žádá zavedení nových pravidel, zpřísnění již těch fungujících, přijetí nových zákonů, či novelizace těch stávajících. Pravidla proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu jsou jednou z oblastí, která své požadavky neustále zpřísňuje. Poslanecká sněmovna ČR schválila dne 7.9.2016 novelu, která implementuje do zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/849.

Každý z nás se s tím určitě setkal. Vlastníme doma věc, kterou již nepotřebujeme (i když si můžeme tisíckrát říkat, co kdybychom ji ještě někdy mohli využít...) nebo jsme si pořídili novou a ta původní je najednou nějak navíc. Můžeme to ale vzít i z druhé strany. Chceme si koupit nějakou věc, avšak s ohledem například na pořizovací náklady se rozmýšlíme, zda nám nebude stačit starší a již někým používaná.

V současné době lze i prostřednictvím internetové inzerce prodat nebo koupit snad úplně vše. Od elektroniky, oblečení, sportovní vybavení, nábytek až po automobily. Co když ale má koupená použitá věc vady. Jaké má pak kupující nároky?

Nejvyšší soud České republiky rozhodnutím sp.zn. 29 ICdo 19/2015, ze dne 2016, judikoval zásadní právní názor, že dle ustanovení § 403 odst. 1 obch.zák. promlčecí doba neběží bez ohledu na skutečnost, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. Stejné stanovisko je pak zapotřebí zaujmout i v případě, že se jedná o právní případ posuzovaný dle nové právní úpravy (účinné od 1.1.2014) dle ustanovení § 648 a § 3017 občanského zákoníku.

Autorským dílem se v souladu s tzv. generální klauzulí dle autorského zákona rozumí dílo vědecké a dílo umělecké včetně jeho tvůrčího vyjádření, které je jedinečným výsledkem tvůrčí, resp. duševní činnosti autora (fyzické osoby) a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Za autorské dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Jednou ze složek autorských práv, jsou práva majetková, spočívají v tom, že autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (tj. tzv. licenci). Jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v taxativně uvedených případech stanovených autorským zákonem, což je například užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Autorský zákon ovšem v tomto případě stanovuje zásadní výjimku, když uvádí, že užitím dle autorského zákona je vždy užití počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu. Obdobným způsobem jsou samozřejmě chráněna i práva související s právem autorským, a to zejména právo výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu a právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu.

Léto je v plném proudu a stejně tak realizované zájezdy zákazníků. Pokud pořadatel neplní své povinnosti ze smlouvy o zájezdu a plnění z této smlouvy má vady, zákazník by se měl snažit věc aktivně řešit a zajistit dostatek důkazních prostředků, aby pro případ neúspěšného mimosoudního řešení reklamace mohl úspěšně uplatnit své nároky u soudu.

Letecká doprava není vždy bezchybná, a to platí o to více v čase dovolených, kdy je zpravidla přepravováno větší množství cestujících a jejich zavazadel. Zákazníci aerolinek určitě zažili ztrátu nebo poškození svého zavazadla, snížení cestovní třídy, přesměrování letu na jiné letiště nebo úplné znemožnění dopravy do své vysněné destinace v podobě odepření nástupu na palubu letadla nebo dokonce zrušeného letu. Často jsou však v praxi opomíjeny právní nároky v případě „pouhého" zpožděného letu, kterým se budeme ve stručnosti věnovat.

Na základě svého nedávného rozhodnutí, které bylo vydáno dne 27.5.2015 pod sp. zn. 29 NSČR 41/2015, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že skutečnost, že vedle insolvenčního rejstříku je veřejnosti nabízena i webová služba insolvenčního rejstříku (přičemž webová služba insolvenčního rejstříku poskytuje podobné informace jako insolvenční rejstřík, avšak přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci) a s tím související možnost disproporcí mezi správnými údaji poskytovanými v insolvenčním rejstříku a chybnými údaji poskytovanými webovou službou, neznamená, že by pro počátek běhu lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení byl rozhodný nesprávný údaj webové služby.

Nejvyšší soud ČR se ve svém nedávném usnesení č. j. 29 Cdo 880/2015 ze dne 30.9.2015 přiklonil na stranu dovolatelky a rozhodl o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně a následně i potvrzující rozhodnutí soudu odvolacího, na základě kterých soudy zamítly návrh dovolatelky na zápis člena statutárního orgánu pověřeného právním jednání vůči zaměstnancům podle § 164 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ") do obchodního rejstříku, se ruší.

Ústavní soud nálezem ze dne 8.6.2015 sp. zn. IV. ÚS 402/15 shrnul své již dříve vyslovené judikaturní závěry, že i podle úpravy účinné do 31.12.2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí.

V souladu s nedávným judikátem Ústavního soudu by do budoucna neměly být obecné soudy při posuzování náležitostí předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř. již příliš formalističtí a měly by brát zřetel na hlavní smysl a účel této výzvy, kterým je především upozornění dlužníka na existenci dluhu a poskytnutí mu poslední možnosti, aby mohl svůj závazek dobrovolně splnit, než dojde k zahájení samotného soudního řízení a vymáhání dlužné pohledávky v rámci něj.

Žalobci se podanou žalobou domáhali, aby byla žalované uložena povinnost uvést předmětné pozemky do předešlého stavu (tak, jak bylo v žalobě specifikováno) a zaplatit žalobkyni a žalobci za každý měsíc užívání předmětné nemovitosti nájemné. Okresní soud pak žalobě vyhověl v tom směru, že žalované skutečně uložil povinnost uvést pozemky do původního stavu, avšak žalobu zamítl v té části, ve které se žalobci domáhali úhrady nájemného.

Nejvyšší soud již opakovaně potvrdil, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu).

Pokud dochází ve škole k úbytku žáků a důsledkem toho je slučování tříd s nízkým počtem žáků, bude škola nejspíše chtít za účelem zvýšení efektivnosti práce dát některým učitelům výpověď, nejčastěji pro nadbytečnost (podle § 52 písm. c) zákoníku práce). Škola však musí být při výběru učitelů, kteří dostanou výpověď, opatrná. Výpověď by neměl dostat takový učitel, za kterého nemá škola adekvátní náhradu. V případě, kdy je učitel zároveň předsedou odborové organizace, musí škola vyžádat předchozí souhlas odborové organizace.

Pokud soud vyhoví žalobě na neplatnost výpovědi z pracovního poměru, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Při výpočtu náhrady mzdy se vychází z průměrného hrubého výdělku zaměstnance. Z takto vypočtené náhrady je pak zaměstnavatel povinen uskutečnit tzv. „povinné odvody" (daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění). Zaměstnanci by pak měl zaměstnavatel vyplatit náhradu mzdy poníženou o tyto odvody.

Dosavadní právní úprava licencí byla rozdělena mezi autorský zákon a v případě licence k předmětům průmyslového vlastnictví obchodní zákoník. Nový občanský zákoník tuto dvojkolejnost právní úpravy licenčních smluv odstraňuje a zavádí jednotnou právní úpravu licenční smlouvy a licence, přičemž kromě obecných ustanovení dopadajících na všechny licence obsahuje i zvláštní ustanovení týkající se jen některých typů licenčních smluv.

Okruh osob legitimovaných k podání návrhu na přezkum platnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je taxativně vypočten ustanovením § 131 odst. 1 obch. zák. Mezi oprávněné osoby zákon zařazuje i jednatele. Možnost uplatnění práva na přezkum platnosti usnesení valné hromady zákon omezuje prekluzivními lhůtami, při jejichž konstrukci nijak nerozlišuje mezi legitimovanými osobami; ostatně, není pro to ani zjevný důvod. Právo každé jednotlivé legitimované osoby je tak časově omezeno zcela shodně a při posuzování, zda bylo uplatněno včas, musí soud vzít v úvahu všechny tři zákonné lhůty, resp. (podle konkrétních skutkových okolností) kteroukoli z nich.

Tak jako každý rok, i nyní se mění výše sazby za používání motorových vozidel a stravného pro účely poskytování cestovních náhrad. Na jednu stranu dochází k minimálnímu zvýšení základní náhrady za 1km jízdy u osobních automobilů ze současných 3,60 Kč na 3,70 Kč, na druhou stranu ale dochází ke snížení průměrné ceny pohonných hmot u naturalu 95 o 40 haléřů na 35,70 Kč (u naturalu 98 o 70 haléřů na 37,90 Kč) a u motorové nafty dokonce o 50 haléřů na rovných 36,- Kč. Stravné se zvyšuje o 1-3 Kč v závislosti na délce pracovní cesty.

Ministerstvo financí ČR vydalo vyhlášku, kterou stanoví základní sazby zahraničního stravného pro rok 2014. Zahraniční stravné přísluší zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě a je jednou z cestovních náhrad, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout (dalšími jsou např. jízdní výdaje nebo výdaje za ubytování). Stravné je stanoveno vždy v cizí měně v závislosti na zemi, kde je pracovní cesta vykonávána (převážně EUR nebo USD). Konkrétní sazby zahraničního stravného jsou uvedeny v příloze vyhlášky. Oproti loňské vyhlášce nedochází k zásadním změnám, např. všechny sousední státy mají základní sazbu stejnou jako v předešlé vyhlášce. Výše této sazby se pak nejčastěji pohybuje od 35-50 EUR a 40-65 USD.

Pokud členové statutárního orgánu jednají společně, nelze tuto povinnost obcházet tím, že statutární orgán pověří svého člena určitou činností, která je k samostatnému jednání opravňuje.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 CDo 2802/2012 ze dne 18.10.2013 řešil otázku zda-li statutární orgán právnické osoby může být současně jak zákonným zástupcem, tak i zástupcem na základě plné moci.

Nejvyšší soud opakovaně potvrdil dosavadní judikaturu, když výslovně uvedl, že náhradu nemajetkové újmy za omezení osobní svobody v důsledku nezákonné vazby a výkonu trestu odnětí svobody v souvislosti s trestním řízením, v němž byl žalobce zproštěn obžaloby, nelze posuzovat podle ustanovení občanského zákoníku jako nárok vyplývající z ochrany osobnosti. Tuto praxi potvrdila i některá rozhodnutí Ústavního soudu. Důvodem je existence zvláštního zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, přičemž tyto závěry by měly být aplikovatelné i od 1. 1. 2014 s příchodem nového občanského zákoníku.