Od 1. června 2025 je v účinnosti tzv. flexinovela zákoníku práce, která přináší významné úpravy pracovního práva.

Jak již víme (např. z příspěvku kolegy Silovského Zásadní změny flexinovely pracovního práva v roce 2025), výpovědní doba za pochybení zaměstnance se zkrátila na 1 měsíc a nově běží již ode dne doručení výpovědi. Také došlo k prodloužení zkušební doby u řadových zaměstnanců až na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až na 8 měsíců.

Zřejmě proto, že se hlavně mluví o tzv. flexinovele, trochu stranou zůstal staronový § 346a. Staronový proto, že tento paragraf byl do zákoníku práce vrácen, ale ve zcela novém znění. Smysl jeho znění je trochu ukryt, jelikož primárně stanovuje povinnost mlčenlivosti pro zaměstnance („zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které v zájmu zaměstnavatele mají zůstat utajeny, a o jejichž důvěrnosti ho zaměstnavatel písemně informoval“). Nově však obsahuje tento paragraf i větu „To neplatí, pokud by tím došlo k porušení práv zaměstnance, zejména práva na informace o odměňování podle § 110“.

A tato „nevinná“ věta znamená, že zaměstnavatel

- nesmí zakazovat zaměstnanci, aby mluvil o své mzdě nebo se dotazoval na mzdu ostatních;
- nemůže zaměstnanci ukládat povinnost mlčenlivosti o jeho mzdě.

Je třeba říci, že toto není výmysl našich zákonodárců a tento paragraf byl novelizován v návaznosti na směrnici EU o transparentnosti odměňování (EU 2023/970), která zakazuje smluvní nebo jiné ujednání, které by bránilo sdílení informací o odměňování.

Bohužel toto ujednání je typickou ukázkou toho, jak by EU neměla fungovat, když zasahuje do oblastí, které nemají být regulovány.

Toto nové ustanovení asi nebude dělat velké problémy na velkých pracovištích /továrnách/, kde všichni dělají víceméně stejnou práci. Pokud za směnu Jarda vyrobí 600 součástek stejně jako vedle Pepa, asi nebude problém, když budou oba vědět, že mají za stejnou práci stejnou odměnu.

V malém pracovním kolektivu, kde „každý dělá vše“ to však může zcela nabourat jeho fungování. Pokud všichni vědí, kolik kdo bere, bude to vyvolávat napětí u těch, co berou méně, i když méně berou oprávněně (z důvodu výkonu, zkušenosti, loajality…). Zaměstnavatel tedy bude stát před volbou, zda riskovat třenice, pomluvy a závist mezi zaměstnanci, kteří mají rozdílnou mzdu, nebo raději dát všem stejně (a nereflektovat tedy to, že někdo pracuje lépe než druhý).

Navíc toto zcela ochromí nábor velmi talentovaných zaměstnanců. Jak je přilákat, pokud takovému zaměstnanci nemůže zaměstnavatel dát více, ačkoliv v něm vidí velký potenciál? Pokud se totiž stávající zaměstnanec dozví, že nováček (ač velmi schopný) má vyšší mzdu než on, jak asi zareaguje?

Bohužel toto není vše, co ze směrnice vyplývá. Ale o tom někdy příště….

Mgr. Petr Fučík, advokát

Od 1. listopadu 2025 vstupuje v účinnost nový zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, který zásadně mění povinnosti obchodních korporací v oblasti ochrany informačních systémů a dat.

 Zákon vychází z evropské směrnice pod unifikovaným označením NIS2 a jeho cílem je zvýšit odolnost společností vůči kybernetickým útokům prostřednictvím zavedení povinných preventivních opatření a navazujících mechanismů.

 Povinné subjekty

Nová právní úprava kybernetické bezpečnosti se dotkne mnohem širšího spektra subjektů, než tomu bylo doposud. Regulace ochrany kybernetické bezpečnosti se bude vztahovat nejen na poskytovatele kritické infrastruktury, ale nově i na společnosti z oblastí, které dosud nepodléhaly dohledu NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) nespadaly.

 Pro zařazení společnosti do nového režimu musí být naplněny tyto dvě základní podmínky:

• společnost poskytuje tzv. regulovanou službu (bohužel neexistuje jedna definice regulované služby, půjde např. o veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, cloud computing, datové centrum),
• má dostatečný hospodářský význam (typicky podle její velikosti, obratu nebo strategického postavení).

 Každá společnost si bude muset sama vyhodnotit, zda do nového režimu zákona spadá či nikoliv. K tomu lze využít oficiální „kalkulačku“ NÚKIB, dostupnou na adrese: https://portal.nukib.gov.cz/kalkulacka.

 Harmonogram a přechodná období

Vzhledem k tomu, že zákon o kybernetické bezpečnosti nabývá účinnosti již shora uvedeného dne 1. listopadu 2025, bude každá společnost spadající do jeho působnosti povinna registrovat se u Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost nejpozději do 31. prosince 2025. Po registraci následuje období, během něhož je v příslušné společnosti nutné zavést všechny předepsané bezpečnostní opatření; konečný termín pro jejich implementaci je pak stanoven do 31. prosince 2026.

 Zákon rozlišuje dvě úrovně povinností – pro střední a velké společnosti (podniky) – přičemž rozsah opatření a délka potřebné přípravy se odvíjí od velikosti organizace a charakteru poskytovaných služeb.

 Povinná bezpečnostní opatření

Společnosti, které spadají pod nový režim, musí zavést komplexní soubor technických, organizačních a procesních opatření. Mezi hlavní povinnosti patří zejména:

• řízení rizik a bezpečnostní politiky – pravidelná analýza kybernetických hrozeb, nastavení kontrolních procesů, evidence incidentů,
• řízení přístupů a autentizace uživatelů, včetně vícefaktorového ověřování,
• zálohování, testování obnovy a kontinuita provozu,
• hlášení kybernetických incidentů v určených lhůtách NÚKIB,
• zajištění bezpečnosti dodavatelského řetězce – povinnost prověřovat i partnery a subdodavatele,
• určení, resp. vytyčení odpovědnostních rolí v oblasti kybernetické bezpečnosti,
• školení zaměstnanců a vzdělávání managementu.

 Odpovědnost a sankce

Nový zákon o kybernetické bezpečnosti klade zvýšené nároky na statutární orgány společností. Tyto mají výslovnou povinnost přijmout adekvátní opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti, zajistit, že systém řízení bezpečnosti je plně zaveden, udržován a pravidelně vyhodnocován (je tedy životaschopný), prokazatelně alokovat potřebné technické, lidské i finanční zdroje, vést k tomuto příslušnou dokumentaci, provádět audity a školení a monitorovat dodávky od dodavatelů.

 V případě nesplnění těchto povinností hrozí zákonem dotčeným subjektům významné sankce. Za nejzávažnější přestupky v režimu vyšších povinností, například nezavedení klíčových bezpečnostních opatření, neprovádění reaktivního protiopatření nebo závažné porušení pravidel u dodavatelů, může být uložena ze strany NÚKIB pokuta až do výše 250.000.000,- Kč nebo až do výše 2 % čistého celosvětového ročního obratu společnosti, podle toho, která z těchto částek bude vyšší! U méně závažných porušení zákona jsou stanoveny nižší limity pokut, přičemž konkrétní výše se vždy bude odvíjet od charakteru porušení a toho, zda společnost spadá do režimu vyšších či nižších povinností.

 Tento právní rámec jednoznačně ukazuje, že kybernetická bezpečnost není pouze technickou záležitostí IT oddělení, ale klíčovou manažerskou odpovědností. Vrcholový management tak musí být nově aktivně zapojen do přípravy, zavádění i dohledu nad bezpečnostními opatřeními, a to s důrazem na jejich reálnou funkčnost a účinnost. Zajisté tak nebude stačit pouhé formální zavedení těchto opatření, ale vyžadována bude i jejich následná kontrola zaměřená na dodržování těchto pravidel a jejich vyhodnocování a aktualizování, neboť jen tak budou zákonem dotčené subjekty v rámci případné kontroly schopné prokázat, že požadavkům tohoto zákona řádně dostály.

 Doporučení pro přípravu

Každá společnost by nyní měla provést vstupní analýzu a zjistit, zda její činnost spadá pod nový zákon či nikoliv. Pokud společnost do režimu ochrany kybernetické bezpečnosti spadá, je nezbytné zajistit její registraci u NÚKIB nejpozději do 31. prosince 2025 a současně naplánovat projekt implementace bezpečnostních opatření s jasně definovanými kroky a termíny tak, aby všechna opatření byla plně zavedená do 31. prosince 2026.

 Součástí příprav těchto nových opatření je rovněž nutnost určení odpovědných osob, prověření smluvních vztahů s dodavateli a jejich začlenění do interních procesů. Současně je doporučeno školit vedení a klíčové zaměstnance tak, aby tito byli schopni efektivně řídit systém kybernetické bezpečnosti a prokazatelně plnit povinnosti v rámci stanovených povinností a lhůt.

 Další nezbytnou součástí bude i provedení příslušných školení vedoucích a klíčových zaměstnanců, aby byla zajištěna jejich znalost povinností a schopnost nová pravidla jasně definovat a dohlížet na jejich dodržování.

 Celý proces by měl být vnímán nejen jako povinnost, ale i jako příležitost ke zvýšení odolnosti společností vůči kybernetickým hrozbám a posílení její důvěryhodnosti vůči klientům, obchodním partnerům a regulatorním orgánům.

 Závěr

Nový zákon o kybernetické bezpečnosti tak pro společnosti přináší nová pravidla, jež budou vyžadovat provedení vlastního interního auditu zaměřeného na zodpovězení těchto základních otázek:

• určení, zda pod nový zákon spadají či nikoliv,
• zajistit v zákonné lhůtě příslušnou registraci u Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.
• provedení právních a compliance analýz,
• nutnost vyhotovení interní dokumentace a navazující smluvní úpravy,
• nastavení odpovědnosti statutárních orgánů a vedoucích zaměstnanců a vnitřních procesů.

 Mgr. Adam Silovský, advokát

Ústavní soud se v nedávné době zabýval velmi zajímavým případem procesních obstrukcí. Obžalovaný se v trestním řízení opakovaně omlouval z hlavního líčení – pro zdravotní důvody. Soud nabyl dojmu, že tyto omluvy nejsou opodstatněné. S tímto podezřením soud přistoupil ke sledování obžalovaného.

V rámci sledování obžalovaného soud dospěl k názoru, že zdravotní problémy nedosahují obžalovaným udávané intenzity, když tento podnikal časté zahraniční cesty. Soud následně nechal obžalovaného předvést k vazebnímu zasedání a vzal jej rovnou do vazby. Toto své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že je zjevné, že se obžalovaný hlavnímu líčení aktivně a velmi sofistikovaně vyhýbá.

Soud si tímto postupem velmi kreativně rozšířil důvod pro uvalení útěkové vazby, a tuto dokonce opakovaně prodloužil. S takovým postupem se však neztotožnil Ústavní soud. Ve svém nálezu ze dne 16.08.2025 zdůraznil, že vazba je až poslední možností k zajištění přítomnosti obžalovaného. Podle názoru Ústavního soudu měl obecný soud nejprve zvolit méně invazivní prostředky k zajištění účasti obžalovaného, zejména předvedení. Bez vyčerpání tohoto prostředku nelze dojít k závěru, že se obžalovaný cíleně skrývá a ihned na něj uvalit útěkovou vazbu. Jinými slovy, procesní obstrukce (byť i velmi sofistikované) nejsou samy o sobě vazebním důvodem.

Současně Ústavní soud zdůraznil, že pokud má být vazba prodlužována, pak stoupají nároky na prokázání její důvodnosti. Rozhodně není možné vazbu prodlužovat instantně. Vazba nemá suplovat trest ani být sankcí za procesní taktiku. Je to v podstatě poslední pojistka, která má chránit řízení před reálným rizikem útěku, ovlivňování svědků apod. Pokud lze využít mírnější prostředky (předvedení, pořádkové pokuty, dohled, režim doručování…), tak je nutné tyto preferovat.

Ústavní soud shledal v postupu obecného soudu porušení práva na osobní svobodu, a přitom výslovně připomněl, že mírnější prostředky měly být použity dřív, než se sáhlo k vazbě. Toto rozhodnutí je zcela v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), která dlouhodobě vyžaduje, aby vazba nebyla používána automaticky a aby soudy velmi konkrétně odůvodňovaly, proč mírnější opatření nestačí. Např. již v případu Letellier vs. France, rozsudek z 26. 6. 1991, č. 12369/86, ESLP uvedl, že: „Zadržení osoby musí být výjimkou, nikoli pravidlem. Soudy musí průběžně zkoumat, zda důvody pro pokračování vazby nadále trvají, a zda nepostačí alternativní opatření.“

Zcela se ztotožňuji se závěrem Ústavního soudu. Obstrukce nemůže být důvodem pro uvalení útěkové vazby! Vazební důvody také nelze vykládat extenzivním výkladem. Dovolím si poukázat, že když bylo možné obžalovaného předvést k vazebnímu zasedání, není jasné, proč jej nebylo možné předvést k hlavnímu líčení. Jednoznačně platí, že zásahy do práv obžalovaného mají mít co nejmenší intenzitu a vítám, že Ústavní soud vymezil jasnou hierarchii v užití jednotlivých procesních prostředků. Pokud by tomuto tak nebylo, pak by soudy extenzivním výkladem mohly hledat důvody pro uvalení vazby prakticky ve všech případech.

JUDr. Kristýna Prachařová, advokát

Statistiky ukazují, že počet rozvodových řízení v České republice dlouhodobě narůstá. S tím souvisí i nárůst řízení o úpravě péče a stanovení výživného pro nezaopatřené dítě, tedy rozhodování soudu o tom, který z rodičů bude o dítě pečovat, v jakém rozsahu a v jaké výši bude stanovena vyživovací povinnost povinného rodiče.

S účinností od 1. ledna 2026 však novela občanského zákoníku a souvisejících předpisů tato řízení spojí, čímž dojde k výraznému zjednodušení a urychlení celého procesu.

S ohledem na aktuální začátek školního roku se v tomto článku zaměříme výhradně na určení rozsahu vyživovací povinnosti povinného rodiče, a zejména na mimořádné výdaje hrazené pečujícím rodičem za nezaopatřené dítě, které mohou být na začátku školy značné.

Určení výše výživného

Vyživovací povinnost vůči dítěti mají oba rodiče. Při stanovení jejího rozsahu soud zohledňuje odůvodněné potřeby dítěte a jeho majetkové poměry, stejně jako schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů (§ 913 občanského zákoníku).

Zásadním kritériem je zachování stejné životní úrovně dítěte a rodičů. Toto hledisko má při určování výše výživného přednost před samotnými odůvodněnými potřebami dítěte. Potřeby nezaopatřeného dítěte mají být kryty v plném rozsahu, jsou-li odůvodněné – a to jak běžné denní potřeby, tak i potřeby mimořádné.

Ministerstvo spravedlnosti v roce 2010 vydalo materiál Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného, jehož cílem bylo sjednotit rozhodovací praxi soudů. Tabulky však nereflektují všechny životní situace dítěte ani povinného rodiče, proto je nutné výši výživného individuálně přizpůsobovat – zejména podle času, který dítě tráví s každým z rodičů, podle nákladů na vzdělání, zájmové aktivity či celkové životní úrovně rodiny.

Mimořádné výdaje

Běžné výživné nezahrnuje mimořádné výdaje, které nelze předvídat – například rovnátka, dioptrické brýle či ozdravný pobyt dítěte. Tyto výdaje nejsou součástí běžného výživného a povinný rodič se na nich obvykle podílí rovným dílem s rodičem pečujícím.

Výdaje na začátku školního roku

Začátek školního roku bývá pro rodiče finančně náročným obdobím. Nákup školních pomůcek, platby za školní fond, obědy, dopravu, kroužky či sportovní aktivity představují výdaje v řádu tisíců až desetitisíců korun. Pečující rodič tak často musí vynaložit vysoké jednorázové částky.

Otázkou je, zda tyto náklady spadají do běžného výživného, nebo zda se jedná o mimořádné výdaje.

Podle judikatury českých soudů výživné zahrnuje nejen částky určené na uspokojování pravidelných potřeb (např. strava, bydlení, oblečení), ale i na potřeby nehmotné – vzdělávání, koníčky či jednorázové výdaje, jako jsou platby za dětské tábory nebo lyžařské výcviky.
Do této kategorie tedy spadá i nákup školních pomůcek a ostatní náklady, které rodič hradí na začátku školního roku.

Možnosti podpory pro nemajetné rodiče

V případě, že se pečující rodič dostane do tíživé finanční situace a nemůže tyto výdaje pokrýt, může využít jednorázový příspěvek ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Tento příspěvek je určen rodinám s nezaopatřenými dětmi, které nejsou schopny uhradit výdaje související se vzděláváním nebo se zájmovou činností.  Pomoc mohou nabídnout také různé neziskové organizace, obvykle formou materiální podpory – např. zajištěním školních pomůcek.

Doporučení

Aby se předešlo případným sporům mezi rodiči, je vhodné, aby se při stanovení výše výživného současně dohodli, zda bude povinný rodič přispívat i na mimořádné náklady, například na nákup školních potřeb, zimního oblečení či jiných jednorázových výdajů. Dohoda o těchto otázkách může předejít budoucím nedorozuměním i soudním sporům.

Mgr. Lucie Šubová, advokátka
Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer

Dne 25. 8. 2025 vydal Nejvyšší soud ČR usnesení pod sp. zn. 27 Cdo 1368/2024-56, které zásadním způsobem ovlivňuje způsob, jakým budou právnické osoby a svěřenské fondy nadále ukládat osobní údaje do evidence skutečných majitelů v České republice. Toto usnesení Nejvyššího soudu je klíčovým pro vyřešení střetu práva na ochranu soukromí a osobních údajů s regulacemi zaměřenými na prevenci praní špinavých peněz a financování terorismu, jakož i legalizaci výnosů z trestné činnosti, tedy jakýsi střet mezi GDPR vs. AML.

Kontext a význam evidence skutečných majitelů

Zákon o evidenci skutečných majitelů (dále jen jako „ZESM“) byl přijat v souladu s požadavky Evropské unie, která v rámci boje proti praní peněz a financování terorismu stanovila povinnost členským státům zřídit veřejné registry skutečných majitelů právnických osob a svěřenských fondů. Cílem této evidence je umožnit nejen státním orgánům, ale i tzv. povinným subjektům, jako jsou např. banky, pojišťovny, advokáti nebo notáři, zjistit, kdo je skutečným vlastníkem těchto entit. Smyslem bylo vytvořit nástroj pro transparentnost a prevenci nelegálních činností a zakrývání skutečných majitelů právnických osob.

Podle původního znění ZESM byla evidence skutečných majitelů zpřístupněna široké veřejnosti, což bylo v souladu s požadavky směrnice AML. Nicméně, rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 22. 11. 2022 pod sp. zn. C-37/20 měl zásadní dopad na tuto právní úpravu, když tento soud prohlásil povinnost zveřejnění údajů v rámci širší veřejnosti o skutečných majitelích za porušení práva na ochranu soukromí a ochranu osobních údajů, tedy zásad vyplývajících právě z nařízení GDPR.

 Význam usnesení Nejvyššího soudu ČR

Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 25. 8. 2025 ve věci vedené pod sp. zn. 27 Cdo 1368/2024 reagoval na výše zmíněný rozsudek Soudního dvora EU a potvrdil, že český právní rámec, jenž umožňuje veřejný přístup k informacím o skutečných majitelích neuzavřenému okruhu osob (a to bez zajištění ochrany osobních údajů), je v rozporu s evropskými právními předpisy. Soud konstatoval, že povinnost zapisovat údaje o skutečných majitelích a jejich následné zpřístupnění široké veřejnosti zásadně narušuje právo na ochranu soukromí, které je chráněno čl. 7 a 8 Listiny základních práv EU.

Ve své argumentaci Nejvyšší soud zdůraznil, že právní úprava představuje pro právnické osoby a svěřenské fondy neřešitelné dilema. Na jedné straně jim zákon ukládá povinnost zaznamenat a udržovat aktuální údaje o skutečných majitelích, na straně druhé jim směrnice EU a judikatura Soudního dvora EU garantuje právo na ochranu soukromí a osobních údajů.

Dopady rozhodnutí v praxi

Toto rozhodnutí má zásadní důsledky pro právní praxi v oblasti compliance, ochrany osobních údajů a prevence praní špinavých peněz. V první řadě je třeba zdůraznit, že dokud české právní předpisy neprovedou příslušnou změnu v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, nebude možné vynucovat po povinných subjektech povinnost evidování skutečných majitelů za podmínky jejich veřejné dostupnosti. Právnické osoby a svěřenské fondy, které byly dosud povinny zapsat údaje o svých skutečných majitelích do veřejné evidence, mohou nyní požádat o zproštění této povinnosti, pokud by tím došlo k porušení práv jejich majitelů na ochranu soukromí.

Pro českou legislativu je usnesení Nejvyššího soudu jasným signálem, že musí přehodnotit způsob implementace směrnice AML a GDPR, zejména pokud jde o otázku veřejného přístupu k těmto informacím. Změna právní úpravy by měla respektovat rovnováhu mezi transparentností a ochranou soukromí jednotlivců, jak to vyžaduje unijní právo a samotné zásady ústavněprávního pořádku.

Závěr

Judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.8.2025 pod sp. zn. 27 Cdo 1368/2024-56 explicitně  potvrzuje, že ochrana soukromí a osobních údajů jednotlivců je v kontextu právních předpisů EU považována za základní právo, které nelze bez dalšího omezit na základě požadavků o transparentnosti a prevenci finančních trestných činů. Toto usnesení ukazuje na složitou interakci mezi právem na ochranu soukromí GDPR, povinnostmi vyplývajícími z AML směrnice a rolí české legislativy, která musí najít rovnováhu mezi těmito aspekty.

V Praze dne 19. září 2025

Mgr. Adam Silovský, advokát

ESG, neboli Environmental, Social a Governance, představují tři klíčové oblasti, na které se mají zaměřovat zprávy o udržitelnosti.

Zprávy o udržitelnosti mají reportovat dopady na životní prostředí, dopady sociální a společenské a jako poslední řízení společnosti.

V tomto článku si vysvětlíme, na koho bude tato povinnost spadat, proč se jejich příprava vyplatí i bez této povinnosti, a jak náročné je takový report vytvořit.

Povinnosti ESG reportů

Na základě směrnice NFRD, která je platná od roku 2017, byly uložena povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti bankám, pojišťovnám a kótovaným společnostem s více než 500 zaměstnanci.

Tato směrnice byla nově rozšířena prostřednictvím směrnice CSRD, která postupně rozšiřuje okruh povinných subjektů. Od roku 2025 budou muset ESG reporty zpracovávat všechny velké společnosti, které splní alespoň dvě z následujících tří kritérií:

• více než 250 zaměstnanců,
• čistý obrat přes 40 milionů eur,
• aktiva přes 20 milionů eur.

Od roku 2026 (s možností dvouletého odkladu) budou zahrnuty i kótované malé a střední podniky (SMEs), které splní dvě ze tří následujících podmínek:

• 11 až 250 zaměstnanců,
• čistý obrat mezi 700.000 a 40 miliony eur, nebo
• bilanční suma mezi 350.000 a 20 miliony eur.

Od roku 2028 se povinnost má vztahovat také na mimoevropské společnosti, které dosáhnou čistého obratu přes 150 milionů eur v EU a mají v EU dceřinou společnost nebo pobočku.

Přínosy ESG reportů

Příprava ESG reportu je dozajista další administrativní povinností, která bude muset být ze strany povinných subjektů plněna.

Nicméně výhodou ESG reportu může být kupříkladu zvýšení atraktivity společností pro investory, zvláště pokud jsou obchodovány na burze, a s tím související usnadnění přístupu k financování od bank a jiných institucí, které ESG faktory stále častěji vyžadují.

Pozitivní ESG report navíc může mít vliv na možnost získání evropských dotací, vzhledem k podpoře udržitelnosti ze strany Evropské unie.

Náležitosti ESG reportů

Struktura ESG reportu je obdobná jako jiné dokumenty určené pro investory. Obvykle začíná představením společnosti, jejím posláním a dosaženými úspěchy. Obligatorními částmi jsou dále:

• Environmentální (E) část by měla zmínit recyklaci odpadu, snížení energetické spotřeby či využívání obnovitelných zdrojů energie, především snižování uhlíkové stopy a snaha o uhlíkovou neutralitu.
• Sociální (S) část by měla obsahovat bezpečnost práce, vztahy s médii a veřejností Uvádí se také přístupnost (například bezbariérovost) pro zaměstnance a zákazníky, stejně jako genderová a rasová diverzita.
• Governance (G) se zaměřuje na řízení společnosti, etický kodex, compliance, GDPR a transparentnost. Je zde vhodné zmínit také plánované inovace a ocenění.

Závěr

Je potřeba uznat, že význam ESG reportů stále roste a pro firmy, které se udržitelností aktivně zabývají, tyto představují příležitost, jak zaujmout investory a veřejnost.

Přestože může být vytvoření ESG reportu pro některé společnosti povinné, i pro ty, které takovou povinnost prozatím nemají, může být přínosné. Zlepšení firemní image, posílení transparentnosti a šance na lepší financování jsou jen některé z výhod, které správně sestavený ESG report přináší.

JUDr. Kristýna Prachařová, advokát

Pokud provozujete webovou stránku, která nabízí služby či zboží, měli byste zvýšit svou pozornost a své webové stránky přizpůsobit nově zavedeným legislativním požadavkům. A nezapomeňte ani na mobilní aplikace!

European Accessibility Act  - Evropský akt o přístupnosti přijala Česká republika zákonem       č. 424/2023 Sb., o požadavcích na přístupnost některých produktů a služeb, jehož účinnost byla stanovena k datu 28.6.2025. Působnost uvedeného zákona je poměrně široká (týká se zejména služby elektronických komunikací, oblasti dopravy, finančních služeb, čteček elektronických knih, samoobslužných terminálů (např. bankomatů, platebních terminálů), notebooků, tabletů a smartphonů), ale my se zaměříme v tomto článku na pravidla vizuální podoby a funkčnosti webových stránek (zejména pak u e-shopů).  

Smyslem směrnice je zajistit, aby webové stránky byly snadno dostupné všem návštěvníkům, bez ohledu na jejich případné zdravotní postižení, a to již trvalého či přechodného charakteru.

K datu 28.6.2025 musí většina webových stránek splňovat řadu parametrů a pravidel, která měla dosud jen doporučující charakter. Tyto změny se týkají webových stránek všech členských států EU, včetně České republiky. Rozhodujícím přitom je, jakým zákazníkům jsou služby a zboží poskytovány, není důležité, v jakém státně je webová stránka (e-shop) provozována. Povinným subjektem jsou veřejné instituce a každý, kdo nespadá do definice mikropodniku (tj. takového podniku, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců nebo má roční obrat nižší  než 2 miliony EUR).

Přehled nejzásadnějších změn, které by webové stránky po 28.6.2025 měly reflektovat.

• Popis obrázků a hlasová navigace tak, aby popis byl srovnatelný s vizuálním vjemem a zároveň byl výstižný a stručný a pro daný obrázek jedinečný
• Vhodný kontrast mezi textem a pozadím, který zajistí pohodlnou čitelnost
• Vhodná velikost a typ písma
• Čitelnost textu i při výrazném zvětšení textu
• Možnost ovládat webové stránky jen za pomocí klávesnice (bez nutnosti použít myši)
• Srozumitelnost obsahu
• Přehledné formuláře
• Zpřístupnění komunikačních kanálů, jako např. chat a zákaznickou podporu
• Přehledný, strukturovaný obsah
• Titulky u videí a podcastů

Nedodržení EAA je pak přestupkem a může mít za následek finanční sankci.  

Uvedené požadavky se nevztahují na veřejně nepřístupné webové stránky (např. na intranet, který slouží pouze pro vnitřní účely společnosti), blogy a prezentační webové stránky bez provozu e-shopu, provozovatelů map, již předtočených videí před 28.6.2025 a webových stránek, které nebudou po 28.6.2025 nijak aktualizovány.

Mgr. Julie Poklopová, advokátka

Dne 29.04.2025 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů relativně rozsáhlá novela zákoníku práce a některých dalších zákonů (tzv. flexinovela). Tato novela nabyla své účinnosti dne 1.6.2025. Novela zvyšuje flexibilitu pracovněprávních vztahů a snaží se tak reagovat na aktuální potřeby trhu práce. Nejvýznamnějšími novinkami jsou zejména:

• zkrácení výpovědní doby,
• prohloubení práv pracujících rodičů,
• prodloužení zkušební doby,
• možnost lehkých prací pro zaměstnance od 14 let během letních prázdnin.

 Změny v rámci výpovědí

 Nejvíce rozebíranou oblastí novely je zkrácení výpovědní doby, kdy se zkracuje výpovědní doba na 1 měsíc u výpovědních důvodů spojených s pochybením zaměstnance. Mění se i samotný počátek běhu výpovědní doby na den doručení výpovědi, nikoliv jako je tomu dnes prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

 Výpovědní důvody se také mění, ale pouze minoritně. Změna se týká písm. d) a e) § 52 zákoníku práce, kdy tyto jsou sloučeny, aby soudy neshledávaly výpovědi neplatnými pouze kvůli chybnému posouzení stavu zaměstnance lékařem. Novela jako důvod výpovědi stanovuje dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat dále dosavadní práci. Těmto zaměstnancům se mění i způsob náhrady, pokud je důvodem výpovědi např. pracovní úraz, či nemoc z povolání. Namísto odstupného by měli tito zaměstnanci dostávat refundaci náhrady nemajetkové újmy ve výši 12-ti násobku průměrného měsíčního výdělku, a to od pojišťovny. Tato náhrada pak bude osvobozena od daně z příjmu.

 Výpovědní lhůta není jedinou lhůtou, která se mění. Novela dále prodlužuje období pro propuštění z kázeňských důvodů, a to v případě subjektivní lhůty z 2 na 3 měsíce a v případě objektivní lhůty z 12 na 15 měsíců.

 Novela dále upravuje vznik práva na dovolenou i po dobu trvání soudního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, pokud bude rozhodnuto o tom, že daná výpověď je neplatná.

 Úprava práce na DPP a DPČ a rodičovské dovolené

Nejzásadnější změna ohledně tzv. „dohodářů“ je, že během letních prázdnin bude možné, aby i zaměstnanci ve věku do 14 let a s nedokončenou základní školní docházkou mohli vykonávat práci na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti. Tito zaměstnanci však budou potřebovat písemný souhlas zákonného zástupce a budou moci vykonávat „pouze lehké práce, které neškodí zdraví, morálce a jich vzdělávání.“

 Novela rovněž počítá i s tím, že rodiče na rodičovské dovolené budou moci vykonávat stejný druh práce u stejného zaměstnavatele jako vykonávali v pracovním poměru, ale v režimu tzv. „dohodářů“.

 To není jediná změna týkající se zaměstnanců na rodičovské dovolené. Do věku 2 let dítěte budou mít nárok na stejné pracovní místo a počet osob zastupujících rodiče na rodičovské dovolené také nebude omezen, jelikož v tomto případě nebude limitován počet opakování pracovního poměru na dobu určitou pro zastupující zaměstnance (jde o tzv. výjimku z pravidla „třikrát a dost“).

 Zkušební doba

Novela zákoníku práce dále prodlužuje zkušební dobu o jednu třetinu, tedy u řadových zaměstnanců může být zkušební doba sjednána nově až na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až na 8 měsíců. Nově je také možné dohodou prodloužit sjednanou zkušební dobu, a to až o 4 měsíce.

Mzdový a platební výměr

Nově bude postačovat vydat mzdový a platový výměr zaměstnanci až před začátkem výkonu práce, k níž se výměr vztahuje; stávající právní úprava si totiž žádá vydání ke dni nástupu do práce. Mzdový a platový výměr bude možné zaměstnanci doručit do vlastních rukou i na adresu el. pošty, která není mimo dispozici zaměstnavatele.

 Další dílčí změny

Do novely zákoníku práce je dále včleněna možnost doručování mzdového a platového výměru skrze interní elektronický systém, pokud při tom bude zachována ochrana zaměstnance.

 Pro zaměstnance s „výskytem cizího prvku“ vzniká možnost získávat mzdu v jiné než české měně. Základem pro to bude dohoda se zaměstnavatelem. Nebude ovšem možné získávat mzdu v jakékoliv měně. Možné to bude pouze u měn devizového trhu, pro které ČNB vyhlašuje kurz vždy na následující pracovní den.

 Vzniká také možnost samorozvrhování pracovní doby. Něco, co zaměstnanci na home-officu již dávno znají, bude po dohodě se zaměstnavatelem přípustné pro všechny zaměstnance. Tuto dohodu bude zaměstnavatel moci vypovědět s 15-ti denní výpovědní lhůtou. Tato změna platí již od 1.1.2025.

 Dále byl do zákoníku práce vrácen § 346a, ovšem v úplně jiném znění. Do roku 2014 tento paragraf zakazoval dětskou práci s výjimkami pro uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost. Po více jak 10 letech se tento paragraf vrací, ovšem se zákazem omezování zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody. To znamená, že budou zakázány doložky o mlčenlivosti ohledně výplaty zaměstnance (ovšem pro zaměstnavatele tato mlčenlivost stále platí).

Mgr. Adam Silovský, advokát

V návaznosti na nedávnou správu o konkurzu společnosti KD Chemiko s.r.o. jsme bohužel nuceni informovat o tom, že i dceřinná společnost a ručitel KD Chemiko  - společnost PREMIALIS s.r.o., je v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze.

Jelikož v kauze KD Chemiko zastupuje naše kancelář majoritní podíl přihlášených věřitelů, tak se naše kancelář přirozeně již zabývá i insolvenčním řízením společnosti PREMIALIS s.r.o., neboť tyto kauzy spolu úzce souvisí.

Díky předchozím zkušenostem s podobnými velkými konkursy disponujeme personálními i technickými kapacitami.

Jsme již nyní připraveni provést investory společnosti PREMIALIS s.r.o. složitostmi insolvenčního řízení a spolupracovat s insolvenčním správcem tak, aby uspokojení jednotlivých věřitelů bylo co nejvyšší, a co možná nejrychlejší.

Když budeme táhnout za jeden provaz, získáme více!

Kontaktujte naši advokátní kancelář na mailové adrese pavlovicova@akpeceny.cz, dohodneme další postup!

JUDr. Kristýna Prachařová (Pavlovičová)

Dnešní mediální prostředí se soustavně dynamicky vyvíjí, především s ohledem na technologické změny a proměňující se spotřebitelské či podnikatelské návyky. Tyto okolnosti vedly k nutnosti změny právní úpravy financování veřejnoprávních médií, kterou přináší novela zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.

Zásadní změnou je rozšíření okruhu osob povinných platbou koncesionářských poplatků a s tím úzce spojená nová definice „přijímače.“ Novela zákona č. 348/2005 Sb., která vstoupila v účinnost 1.5.2025, si tak klade za cíl zvýšit příjmy veřejnoprávních médií a také zajistit vyšší míru objektivity při výběru koncesionářských poplatků.

Hlavní změny zavedené novelou

1. Změna definice „přijímače“

Novela nově definuje pojem rozhlasového a televizního přijímače.  Ust. § 2 zákona č. 348/2005 Sb., stanoví, že Rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání, bez ohledu na způsob příjmu (dále jen „rozhlasový přijímač“). Toto zařízení se považuje za rozhlasový přijímač i v případě, že si je poplatník upraví k jinému účelu.

Tedy za přijímač se nově považuje nejen klasické zařízení schopné příjmu signálu, ale též jakékoli zařízení s přístupem k internetu, které umožňuje přehrávání vysílání České televize nebo Českého rozhlasu (např. chytré telefony, počítače, tablety).

1. Rozšíření okruhu poplatníků

Nově se zavádí povinnost platit poplatky také pro domácnosti, které sice nevlastní televizi nebo rádio, ale vlastní přijímač, který je schopen dané přehrát (viz výše). Novela se dotkla i podnikatelů. Podnikatelské subjekty, které zaměstnávají více než určitý počet zaměstnanců (tj. 25 zaměstnanců a více) mají povinnost koncesionářské poplatky platit. Dosud se poplatková povinnost týkala pouze zařízení jako takového, nikoli rozsahu podnikání, resp. počtu zaměstnanců.

1. Zvýšení poplatku

Došlo také k navýšení rozhlasového a televizního poplatku. Televizní poplatek vzrostl ze 135,- Kč na 150,- Kč měsíčně, (jedná se o první zvýšení poplatku od roku 2008) a poplatek za rozhlasový přijímač se zvyšuje z původních 45,- Kč nově na 55,- Kč měsíčně. Poplatníci mají povinnost poplatek uhradit v této nové výši od 15.května 2025.

Novela také přináší nová pravidla pro pravidelnou valorizaci poplatků, tj. jejich navyšování v souvislosti s inflací.

1. Změny v evidenci a kontrolní činnosti

Zavádí se efektivnější mechanismy kontroly poplatkové povinnosti nebo se posiluje se spolupráce s Českou poštou jako pověřenou institucí.

Novela zákona č. 348/2005 Sb. představuje zásadní posun v přístupu k financování veřejnoprávních médií. Zavádí novou definici poplatníka, když nově postačí přístup k vysílání přes internet, nikoliv pouze vlastnictví klasického přijímače. Významnou změnou je i rozšíření poplatkové povinnosti na podnikatele podle počtu zaměstnanců a navýšení měsíčních poplatků.

Mgr. Lucie Šubová, advokátka

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15.01.2025 pod sp. zn. Pl. ÚS 26/24 přiznal opět právnickým osobám možnost požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do jejich osobnostních práv.

Stěžovatelem v dané věci byl spolek Milion Chvilek, z. s., který se domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů, jež zamítly jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy za zásah do jeho osobnostních práv, konkrétně do pověsti. Obecné soudy vycházely z ustanovení § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku a z poslední judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž právnické osoby nemají nárok na odčinění nemajetkové újmy, pokud zákon výslovně nestanoví jinak.

Stěžovatel ve své stížnosti namítal, že dosavadní praxe a závěry obecných soudů o nemožnosti právnické osoby nárokovat odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejich pověsti, je protiústavní. Ústavní soud jejich stížnost ve věci zrušení rozhodnutí nižších soudu zamítl. Nicméně se v dané věci zabýval otázkou, zda by ust. § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, mohla být v rozporu s ústavním pořádkem, především s čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nakonec dospěl k závěru, že právní úprava, která brání právnickým osobám požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do pověsti, je skutečně protiústavní. Posuzovaná ustanovení občanského zákoníku však nezrušil, ale dotvořil právo na základě analogie tak, že rozhodl

„…účinná ochrana dobré pověsti právnických osob zaručená článkem 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje analogické použití stejných prostředků jako při ochraně proti nekalé soutěži podle ust. § 2988 občanského zákoníku, včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění.“

Ústavní soud tak uzavřel, že i právnické osoby mají ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti coby dílčí právo chráněné čl. 10 odst. 1 Listiny, protože to umožňuje jeho povaha (způsobilost mít pověst) a odpovídá současnému pojetí právnických osob. A zdůraznil, že dobrá pověst je pro právnické osoby klíčová pro jejich fungování v obchodních stycích a právních vztazích.

Ústavní soud sice napadená rozhodnutí občanského zákoníku nezrušil, ale poskytl obecným soudům jejich závazný výklad, kterého se při rozhodování o těchto nárocích právnických osob musí držet. Právnická osoba má tak nově možnost bránit se proti neoprávněnému zásahu do její pověsti a domáhat se přiměřeného zadostiučinění tak, jako tomu je např. u nekalosoutěžního jednání. Tímto Ústavní soud přispěl k posílené právní jistoty a rovnosti subjektů v právním řádu.

Mgr. Lucie Šubová, advokátka

V červenci minulého roku Nejvyšší soud ČR vydal usnesení uveřejněné pod sp. zn. 21 Cdo 1562/2023. Ve zmíněném soudním řízení se Nejvyšší soud zabýval dovoláním prostějovské střední školy proti rozsudkům, jež určily okamžité zrušení pracovního poměru dvou učitelů pro konzumaci alkoholu na pracovišti (resp. v době výuky žactva) za neplatné.

 Co se stalo v prostějovské střední škole?

Na počátku roku 2015 upozornili žáci střední školy v Prostějově ředitele, že se jejich učitel nedostavil na hodinu. Následně šel ředitel a další zaměstnanci školy navštívit daného učitele do jeho kabinetu, kde ho nalezli s druhým učitelem, který také měl v tu chvíli vyučovat. Tito učitelé nebyli v kabinetu sami, měli tam s sebou několik prázdných a poloprázdných lahví od alkoholu. Podle ředitele zaváněli alkoholem a zdáli se „opilí.“ Ředitel je vyzval k podrobení se dechové zkoušky, což učitelé odmítli a poté se zvedli a odešli ze školy pryč (pravděpodobně si šli nechat opatřit pracovní neschopenky). Poté do školy dodaly své pracovní neschopenky od lékaře. Z těchto důvodů škola učitelům zaslala sdělení, že jim ruší pracovní poměr s okamžitou platností pro hrubé porušení pracovních povinností zaměstnance (pracovní kázně).

 Jak správně postupovat?

Chybou školy bylo, že okamžitě zrušila pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení povinnosti zaměstnance. Podrobení se zkoušce na alkohol a jiné omamné látky je sice podle § 106 odst. 4 písm. i) ZP jednou z povinností zaměstnance, ale odmítnutí této zkoušky (bez závažných důvodů) není hrubým porušením povinností. Toto vyčetl škole Nejvyšší soud ve výše rozebraném případu. Nejvyšší soud totiž v souzeném případě poznamenal, že bylo na místě ukončení pracovního poměru s předmětnými učiteli ryze ve formě výpovědi pro porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem (nikoliv však okamžitým zrušením pracovního poměru). Pokud by zaměstnanec odmítnul dechovou zkoušku ze závažných důvodů, tak je povinen se podrobit jinému typu zkoušky, ať už krevně či z moči. Důležité také je, že zaměstnavatel nemůže náhodně dávat dechové zkoušky zaměstnancům, nýbrž musí mít důvodné podezření. Po provedení zkoušky je povinnost tuto skutečnost zaprotokolovat a zavést do dokumentace BOZP.

 Zaměstnanec „nadýchal.“ Co dál?

Pokud máte důvodné podezření, že zaměstnanec je pod vlivem alkoholu, či jiné omamné látky, uložíte zaměstnanci podrobit se testu. V případě, že zaměstnanec „nadýchá“, je důležité kolik. V případě, že je hladina alkoholu v krvi do 0,3 ‰, tak se to považuje za neprůkaznou hladinu. Vždy je vhodné po pozitivní dechové zkoušce provést krevní testy. Tyto již zaměstnavatel provádět nemůže. Ovšem zaměstnavatel má možnost využít služeb svého závodního lékaře, či jiný typ odborného lékařského vyšetření.

Pokud máte potvrzeno, že zaměstnanec je pod vlivem návykové látky, máte několik možností. Lze zavolat policii, která může zaměstnanci udělit pokutu až do výše 50.000,- Kč. Takto to lze řešit i v případě odmítnutí se orientačnímu či odbornému lékařskému vyšetření. Pozor ale - pokutu od policie může dostat i zaměstnavatel, a to do výše 300.000,- Kč, pokud nezajistil na pracovišti dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů nebo zneužívání jiných návykových látek. Následně lze zrušit pracovní poměr se zaměstnancem. S okamžitým zrušením pracovního poměru ale opatrně. Vždy je nutné vzít v potaz okolnosti dané situace, a to výši alkoholu v krvi, míru porušení povinností a zavinění, ale také funkci zaměstnance či jeho dlouhodobé plnění povinností.

 Alkohol při obchodním jednání?

Ze zákazu alkoholu na pracovišti jsou ovšem výjimky. Nápoje s nízkým obsahem alkoholu mohou pít zaměstnanci pracující v nepříznivých mikroklimatických podmínkách jako např. skláři, hutníci a pracovníci v jiných horkých provozech. Jak vyplývá z logiky věci, i sládci, sommeliéři, ochutnávači či kontroloři kvality mohou pozřít alkoholické nápoje. Výjimka platí i při obchodních jednáních. Důležité je ale vědět, že omezení zákazu požívání alkoholických nápojů při práci u těchto osob se nevztahuje na požívání k jinému účelu.

 Závěr

Pokud se jako zaměstnavatel dostanete do situace, že se potvrdí alkohol u zaměstnance, je vždy vhodné poradit se s advokátem, který Vám pomůže s výběrem správného „trestu“ pro daného zaměstnance. Je vždy vhodné postupovat obezřetně, aby nakonec soud nepovažoval výpověď za neplatnou a nemuseli jste uhradit zaměstnanci ušlou mzdu, jež se při několikaleté soudní při může vyšplhat do řádů desítek až stovek tisíc korun.

 V Praze dne 8. ledna 2025

Mgr. Adam Silovský, advokát

Do konkursu spadla společnost zabývající se zpracováním odpadů!

Dne 20.12.2024 bylo zahájeno insolvenční řízení společnosti KD Chemiko s.r.o. Řízení je vedeno pod spisovou značkou MSPH 88 INS 21997/2024.

Za sebou má KD Chemiko s.r.o. bohužel OBŘÍ dluh v podobě nesplacených dluhopisů jednotlivých investorů.

Celou věcí se tým naší Advokátní kancelář Pečený, Fučík, Langer již zabývá!

Díky předchozím zkušenostem s podobnými velkými konkursy disponujeme personálními i technickými kapacitami.

 Jsme již nyní připraveni provést investory společnosti KD Chemiko s.r.o. složitostmi insolvenčního řízení a spolupracovat s insolvenčním správcem tak, aby uspokojení jednotlivých věřitelů bylo co nejvyšší, a co možná nejrychlejší.

Když budeme táhnout za jeden provaz, získáme více!

Kontaktujte naši advokátní kancelář na mailové adrese  pavlovicova@akpeceny.cz, dohodneme další postup!

Současná vláda již koncem srpna 2024 předložila Poslanecké sněmovně návrh velmi diskutované novely č. 775, zákoníku práce a některých dalších zákonů. Tato novela měla v plném rozsahu nabýt účinnosti již dne 1.1.2025, ovšem stále se nedostala v Poslanecké sněmovně do druhého čtení a nově je pravděpodobné, že by měla začít platit až od 1.4.2025.

Novela by měla významně zvýšit flexibilitu pracovněprávních vztahů. Nejvýznamnějšími novinkami by měly být: 

• zkrácení výpovědní doby,
• prohloubení práv pracujících rodičů,
• prodloužení zkušební doby,
• možnost lehkých prací pro zaměstnance od 14 let během letních prázdnin.

Z významných změn pracovního práva, které na základě novely zákoníku práce č. 230/2024 Sb. platí již od 1.1.2025 pak připomínáme zejména možnost rozvržení pracovní doby zaměstnancem a podle novely zákona o nemocenském pojištění rozšíření okruhu příjemců otcovské a ošetřovného.

Změny v rámci výpovědí

Tzv. „flexi novela“ výrazně mění institut výpovědi, kdy např. zkracuje výpovědní dobu na 1 měsíc u výpovědních důvodů spojených s pochybením zaměstnance, nebo mění samotný počátek běhu výpovědní doby na den doručení výpovědi, nikoliv: „prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce,…“ jako je tomu dnes.

Výpovědní důvody se také mění, ale pouze minoritně. Důvody výpovědi dané zaměstnavatelem jsou uvedeny zejména v § 52 zákoníku práce. Změna se týká konkrétně písm. d) a e). Tyto důvodu budou sloučeny do jednoho, aby soudy neshledávaly výpovědi neplatnými pouze kvůli chybnému posouzení stavu zaměstnance lékařem.

Zaměstnancům se mění způsob náhrady, pokud je důvodem výpovědi pracovní úraz, či nemoc z povolání. Namísto odstupného by měli tito zaměstnanci dostávat refundaci náhrady nemajetkové újmy ve výši 12-ti násobku průměrného měsíčního výdělku a to od pojišťovny. Tato náhrada pak bude osvobozena od daně z příjmu.

Novela také zamýšlí prodloužení období pro propuštění z kázeňských důvodů. A to v případě subjektivní lhůty z 2 na 3 měsíce a v případě objektivní lhůty z 12 na 15 měsíců.

Novela navrhuje také vznik práva na dovolenou i po dobu trvání soudního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, pokud bude rozhodnuto o tom, že daná výpověď je neplatná.

Úprava práce na DPP a DPČ, rodičovské dovolené a ošetřovného

Nejzásadnější změnou ohledně tzv. „dohodářů“ je, že během letních prázdnin bude možné, aby i zaměstnanci („děti“) ve věku od 14 let a s nedokončenou základní školní docházkou mohly vykonávat práci na dohodu o provedení práce, nebo dohodu o pracovní činnosti. Tito „zaměstnanci“ však budou potřebovat písemný souhlas zákonného zástupce a budou moci vykonávat „pouze lehké práce, které neškodí zdraví, morálce a jich vzdělávání.“

Novela rovněž počítá i s tím, že rodiče na rodičovské dovolené budou moci vykonávat stejný druh práce u stejného zaměstnavatele, jako vykonávali v pracovním poměru, ale v režimu tzv. „dohodářů“.

To není jediná změna týkající se zaměstnanců na rodičovské dovolené. Do věku 2 let dítěte budou mít nárok na stejné pracovní místo a počet osob zastupujících rodiče na rodičovské dovolené také nebude omezen, jelikož v tomto případě nebude limitován počet opakování pracovního poměru na dobu určitou pro zastupující zaměstnance (jde o tzv. výjimku z pravidla „třikrát a dost“).

Otcovská a ošetřovné nově od 01.01.2025 náleží zaměstnancům též, jestliže jim za trvání zaměstnání malého rozsahu nebo dohody o provedení práce vznikne dočasná pracovní neschopnost, nařízení karantény, vznikne potřeba ošetřování (péče) nebo dojde k převzetí ošetřování (péče) v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec není účasten pojištění, avšak byl účasten pojištění při výkonu tohoto zaměstnání malého rozsahu nebo při výkonu zaměstnání na základě této dohody o provedení práce alespoň ve 3 kalendářních měsících bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž vznikla tato sociální událost.

Práva zaměstnanců

Novela zákoníku práce dále prodlužuje zkušební doby o jednu třetinu, tedy u řadových zaměstnanců může být zkušební doba sjednána až na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až 8 měsíců.

Pro zaměstnance s „výskytem cizího prvku“ by měla vzniknout možnost získávat mzdu v jiné než české měně. Základem pro to bude dohoda se zaměstnavatelem. Nebude ovšem možné získávat mzdu v jakékoliv měně. Možné to bude pouze u měn devizového trhu, pro které ČNB vyhlašuje kurz vždy na následující pracovní den.

Vznikne také možnost samorozvrhování pracovní doby. Něco, co zaměstnanci na home-officu již dávno znají, bude po dohodě se zaměstnavatelem přípustné pro všechny zaměstnance. Tuto dohodu bude zaměstnavatel moci vypovědět s 15-ti denní výpovědní lhůtou. Tato změna platí již od 1.1.2025. 

Další dílčí změny

Do novely zákoníku práce bude dále např. včleněna možnost doručování mzdového a platového výměru skrze interní elektronický systém, pokud při tom bude zachována ochrana zaměstnance.

Zrovnoprávnění čeká také registrované partnery, kteří budou mít stejný nárok na překážky v práci jako manželé. Tedy z důvodu uzavření registrovaného partnerství, pohřbu etc.

Mgr. Adam Silovský, advokát

Zásada uvedená v ust. § 1805 odst. 2 občanského zákoníku omezuje právo na náhradu úroků z prodlení převyšujících hodnotu samotné jistiny (tzv. zásada ultra duplum). Toto ustanovení se týká případů, kdy věřitel bez rozumného (ba možná spíše ospravedlnitelného) důvodu otálí s uplatněním svého práva na zaplacení dluhu a úroky nakonec převýší samotnou jistinu dluhu. Nedávno se toto ustanovení dostalo pod drobnohled Nejvyššího soudu ČR, který dne 05.08.2024 vydal celkem přiléhavý rozsudek uveřejněný pod sp. zn. 26 Cdo 2716/2023.

Co řeší nový judikát?

V posuzované kauze byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní smlouva, kdy žalobkyně stála v pozici pronajímatele. Nájemce, žalovaná strana, nezaplatil ani první nájem, ovšem žalobkyně zažalovala žalovanou až téměř po třech letech, tedy těsně před promlčením předmětného dluhu.

Žalobkyně následně v žalobě požadovala úrok z prodlení ve výši stanovené v předmětné nájemní smlouvě, který za 3 roky dosáhl téměř trojnásobku žalované jistiny. Okresní soud pro Prahu 9 neshledal při uplatnění úrokového příslušenství žádný rozpor se zákonnou úpravou a přiznal žalobkyni veškeré požadované úroky, jelikož žalovaná během řízení uhradila pouze samotnou jistinu.

Následně se případ dostal pod taktovku Městského soudu v Praze. Odvolací soud změnil rozsudek prvostupňového soudu tak, že zamítnul téměř 40 % požadovaných úroků s odvoláním na ustanovení § 1805 odst. 2 OZ. Žalobkyně se neztotožnila s právním posouzením Městského soudu v Praze a podala dovolání. Nejvyšší soud ČR toto dovolání odmítnul, jelikož shledal, že odvolací soud správně s ohledem § 1805 odst. 2 zamítnul úroky z prodlení převyšující původně žalovanou jistinu.

Právní posouzení judikátu Nejvyššího soudu ČR

Nejvyšší soud zprvu poukázal na to, že ve starém občanském zákoníku z roku 1964, ani v obchodním zákoníku z roku 1991, nebylo obdobné ustanovení § 1805 odst. 2 OZ. Dále Nejvyšší soud konstatoval, že současná právní úprava vychází z římskoprávní zásady ultra duplum, jejímž cílem je ochrana dlužníka a motivace věřitele, aby neotálel s uplatněním svého nároku a nepřispíval ke vzniku úroků z prodlení, které v konečném důsledku zatíží dlužníka více než samotná dlužná jistina.

Dále Nejvyšší soud zmínil, že díky široké obecnosti daného ustanovení nelze vztahovat dané ustanovení pouze na úroky z půjček či úvěrů a toto ustanovení tak platí pro všechny pohledávky. Nejvyšší soud ovšem také uvedl, že je možné, aby se ustanovení § 1805 odst. 2 OZ nepoužilo v případě, že žalobce má rozumný důvod s otálením při uplatnění pohledávky. Dle Nejvyšší soudu tímto rozumným důvodem je „příkladmo ujišťování dlužníka o brzkém splnění závazku či situace, kdy věřitel bude v důvodném a podloženém očekávání, že dlužník bude schopen svůj dluh splnit později. Mimo jiné Nejvyšší soud definoval „otálení věřitele“ jako situaci „kdy věřitel nebude svou pohledávku vymáhat, přestože k tomu bude mít právní možnost; zejména za situace, kdy neuplatní již splatnou pohledávku, či kdy pohledávku dosud nesplatnou nezesplatní (především pro neplnění povinností dlužníkem), ačkoliv je k tomu již oprávněn.“

 Případné praktické dopady

Rozhodnutí Nejvyššího soudu zakládá nový významný precedent, když stanovuje najisto, že § 1805 odst. 2 OZ se vztahuje na všechny pohledávky. Rozhodnutí „popohání“ věřitele k včasnému uplatňování svých pohledávek, jelikož případná sázka na výdělek ve formě úroku z prodlení již nebude aprobována.

 V Praze dne 25.11. 2024

Mgr. Adam Silovský, advokát

O hromadných soudních řízení, které do našeho právního řádu zavádí zákon č. 179/2024 Sb., jsme již zde obsáhle informovali. Tato změna byla jak v odborných kruzích, tak na veřejnosti obsáhle diskutována.  Novela občanského soudního řádu, která se týká doručování písemností, doručování platebních rozkazů a samotného podávání návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů však byla zavedena poměrně v tichosti bez většího prostoru ve sdělovacích prostředcích.

A přitom přináší poměrně zásadní změny, které se promítnou ve všech soudních řízení zahájených po 1.7.2024. Změny lze vyhodnotit jako příznivé pro věřitele a nepříznivé pro ty dlužníky, kteří se pokoušeli vyhýbat doručování písemností ze strany soudu a protahovat a znesnadňovat tak probíhající soudní řízení.

Čeho se změny týkají?

Novela zrušila dosavadní limit ve výši 1 000 000,- Kč pro podávání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a je tedy možné podávat žaloby tímto způsobem bez omezení horní hranice žalované částky, a plošněji využívat sníženého soudního poplatku (ve výši 4% namísto 5%, je-li žaloba podána jinak, než prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).

Novela zpřísnila postup při doručování na tzv. ohlašovny, které hojně využívají jako své „bydliště“ osoby, které nechtějí být zastiženy při doručování soudních písemností. Novela dle mého názoru velmi zefektivní celé  doručování, kdy soudy nově doručují písemnosti pouze jedenkrát v konkrétní řízení, a je-li adresát pasivní a poštu nepřebírá, následně soud doručuje již jen vyvěšením na úřední desce soudu. Uplynutím lhůty 10 dní se pak písemnost stane doručenou. Uvedené platí pro písemnosti, kde zároveň není vyloučeno náhradní doručení. Nutno konstatovat, že obtížné doručování žalovaným stranám bylo mnohdy příčinou průtahů jednotlivých řízení.

Změn pak doznává i doručování samotných platebních rozkazů. Doposud platilo, že pokud si žalovaná strana platební rozkaz nepřevzala, nemohl být platební rozkaz (vč. elektronického) doručen tzv. fikcí a soud jej následně zrušil. Uvedené platilo bez výhrady, včetně doručování platebních rozkazů do datových schránek. A právě v této oblasti nastává po 1.7.2024 změna, kdy platební rozkazy lze doručit i tzv. fikcí, budou-li doručováno do datové schránky. Tato změna ovšem platí až pro řízení zahájená po 1.7.2024. Rovněž tato změna by mohla výrazně zrychlit jednotlivá rozkazní soudní řízení, kdy takto doručené platební rozkazy nabydou právní moci, nebude-li proti nim podán včasně a řádně odpor bez ohledu na to, zda se s ním druhá strana seznámila či nikoliv. Tato změna pak bezpochyby i „uvolní ruce“ soudům, jelikož soudy nebudou muset platební rozkazy rušit, vydávat výzvy dle ust. § 114 b, o.s.ř., případně nařizovat jednání a vydávat rozsudky.

Výše uvedené změny vnímám veskrze pozitivně a přínosně, jak pro věřitele, tak pro soudy a efektivitu celého soudního procesu. Je pravdou, že pro některé dlužníky se jedná o změnu negativní, nicméně zcela vystihující zásadu klasického římskoprávního pravidla Vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva náleží bdělým.

Mgr. Julie Poklopová, advokát

Dne 1.10.2024 nabyl účinnosti zákon č. 252/2024 Sb., který mimo jiné mění stávající znění insolvenčního zákona. Přináší naprosto zásadní změny.

Doba oddlužení se zkracuje z 5 let na 3 roky pro všechny! Dosud mohli výhody zkráceného oddlužení po dobu 3 let využívat pouze starobní důchodci, invalidní důchodci 2. nebo 3. stupně, případně všichni ti, kteří během 3 let uhradili svým přihlášeným věřitelům minimálně 60% hodnoty jejich pohledávek, anebo pokud 2/3 dluhů vzniklo před 18 rokem věku dlužníka. Pro nově schválená oddlužení bude platit zkrácená doba plošně. Dlužníci svým věřitelům uhradí pouze 36 splátek, namísto dosavadních 60 splátek. Výjimka z této zkrácené doby platí pouze pro ty, kteří budou o oddlužení žádat opakovaně.

Zrušená hranice plnění alespoň 30%. Do budoucna budou soudy přiznávat beneficium splněného oddlužení těm dlužníkům, kteří splní individuální míru uspokojení, kterou na počátku řízení určí soud dle jejich individuálních možností a schopností. Pokud bude dlužník splňovat potenciální vyšší míru uspokojení, bude se splnění této míry také požadovat. Tento přístup by měl zamezit dlužníkům uměle snižovat jejich příjem pod jeho adekvátní hranici. Dlužník bude povinen každé tři měsíce předkládat zprávu  o svých příjmech, kdy soud bude zároveň v těchto intervalech posuzovat, zda dlužník dosahuje skutečně adekvátních příjmů a účelově je nesnižuje. Pokud dlužníkovi jeho příjem poklesne, bude jeho povinností soud informovat o tom, jaké konkrétní kroky činí k jeho navýšení. Jinými slovy dlužník bude povinen využívat svůj skutečný potenciál a to po celou dobu insolvenčního řízení, a tato skutečnost bude předmětem zkoumání soudu v pravidelných intervalech. S tím souvisí i nová povinnost správce předkládat ve stejném intervalu (3 měsíců) zprávu o plnění oddlužení.

Nutno říci, že na podobném principu funguje oddlužení již nyní, kdy dlužníkovi lze přiznat osvobození i tehdy, pokud požadovaných 30% nesplní, pokud bude zároveň prokázáno, že vyvinul maximální úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat. Splnil-li dlužník zmíněných 30%, pak platí vyvratitelná domněnka, že veškeré úsilí vyvinul. Tato domněnka bude pro nově zahájená insolvenční řízení již minulostí. Novela by pak měla věřitelům zaručit vyšší plnění v případech, kdy dlužník toto vyšší plnění může poskytnout vzhledem k dosaženému vzdělání, dosavadní praxi, regionu výkonu svého povolání a taktéž vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. V budoucnu by tedy nemělo docházet k situacím, kdy si dlužník zajistí příjem přesně v té výši, aby nakonec splnil hraničních 30%, nikoliv více, ač by třeba fakticky byl schopen poskytnout svým věřitelům plnění vyšší.

Se zkoumáním skutečného potenciálu dlužníka pak souvisí i nově zavedená povinná součinnost zaměstnavatele s insolvenčním správcem, kdy dosud tato povinnost formulována nebyla. Povinni ovšem nebudou jen stávající zaměstnavatelé, ale i bývalý zaměstnavatelé, kteří dlužníka zaměstnávali v uplynulém roce. Napříště tedy bude více transparentní, zda dlužník účelově svůj příjem nesnížil z důvodu dosažení nižšího plnění věřitelům v rámci insolvence.

Dlužníkovi pro splnění podmínek oddlužení bude sloužit taktéž nově zavedený institut možnosti dobrovolného splácení z nezabavitelné částky příjmu nebo příjmů, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník bude mít vedle dosud často využívané darovací smlouvy možnost doplnit své příjmy i tímto způsobem a řádně plnit (a nakonec úspěšně splnit) podmínky oddlužení. Podmínkou bude písemný příslib dlužníka, který bude zahrnovat i prohlášení, že dlužník tímto plněním neohrožuje materiální existenci svou a osob, vůči nimž má vyživovací povinnost

Jaké další zásadní změny novela přináší?

„Zahlazení“ insolvence již po 3 letech od osvobození! Tato změna přináší dlužníkům ten benefit, že již po třech letech od soudem přiznaného osvobození nebude insolvenční řízení veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku. Tato změna pravděpodobně dlužníkovi usnadní případné čerpání úvěrů a finančních půjček a ve světle zkoumání jeho bonity bude mít takový dlužník lepší „startovací pozici“ již po 3 letech, namísto dosavadních pěti let.

Opakované přerušení oddlužení až na jeden rok a možnost prodloužit splácení až o 18 měsíců při porušování povinností namísto okamžitého zrušení oddlužení. Porušení povinností dlužníka během oddlužení bylo dosud důvodem pro zrušení oddlužení. Dle novelizovaného znění zákona bude možné v těchto případech oddlužení prodloužit až o jeden rok (v mimořádných situacích až o rok a půl) namísto sankce zrušení oddlužení. Nejedná se o naprostou novinku, kdy dosud byl i tento postup možný v ojedinělých případech (např. ztráta příjmu, pracovní neschopnost, dlouhodobější zdravotní problémy) a rozhodoval o něm soud.

Složitější cesta k opakovanému oddlužení. Pokud dlužník oddlužení splní, může se o opakované oddlužení pokusit po 12 letech, namísto nynějších 10 let. V takovém případě bude muset podmínky oddlužení plnit po dobu 5 let, nikoliv po dobu 3 let, jak již bylo nastíněno shora.  

Lze shrnout, že se jedná o změny, které přístup k oddlužení zpřísní, nicméně naopak celkovou dobu splácení v rámci oddlužení výrazně zkrátí. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že věřitelé získají v rámci insolvenčního řízení nižší plnění (v důsledku kratšího splácení), nemusí být toto pravdou. Dlužníci budou motivováni k získávání vyšších příjmů, jelikož nově bude využívání jejich skutečného potenciálu předmětem pravidelného zkoumání soudem. Bude proto naprosto zásadní, jak k této kontrole soudy přistoupí! Výše popsané změny se netýkají již běžících insolvenční řízení, ale pouze nově zahájených insolvenčních řízení po 1.10.2024. Z tohoto důvodu lze očekávat větší nárůst insolvenčních návrhů během letošního podzimu a zimy.

Mgr. Julie Poklopová, advokát

V posledních dnech se zvedla velká vlna solidarity v podobě pomoci obětem povodní, kterými byly zasaženy mnohá místa České republiky. Spousty dobrovolníků nabízí svou pomoc jak s úklidem následků povodní, tak nabízí pomoc finanční a materiální.

Oběti mimořádných událostí však mohou žádat o pomoc i stát, který jim na základě žádosti vyplatí mimořádnou dávku okamžité pomoci. Jedná se nevratnou částku až ve výši 72.900,- Kč na domácnost.

Komu je dávka určená?
Lidem, kteří jsou zasažení povodní a nemají finanční prostředky, aby si zabezpečili základní životní potřeby a první pomoc k odstranění důsledků této katastrofy.

Kde o ní žádat?
Lze žádat na kterémkoliv Úřadu práce, online nebo prostřednictvím mobilních týmů Úřadu práce, kteří vyrazili přímo na zasažená místa.

Jak o ní žádat?
O dávku okamžité pomoci musí být požádáno na formuláři k tomu určeném,  dále musejí být přiloženy fotografie škod, které povodeň způsobila a čestné prohlášení o sociálních a majetkových poměrech.

Následně příslušný úřad bezodkladně posoudí žádost a v případě, že žádost žadatele splňuje zákonné podmínky, je vyplacená dávka v konkrétní výši.

V rámci Evropské unie je již delší dobu běžné zavádět různé typy genderových kvót. Například v Norsku genderové kvóty platí od roku 2003. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, která doposud nezavedla žádný typ genderových kvót. Česká republika je z tohoto důvodu terčem kritiky Evropské unie, neboť ve vedení velkých korporací je zastoupení žen pouze ve výši 21 %.

Nová legislativa implementující směrnici Evropské unie nově ukládá, aby bylo alespoň 40 % zástupců jednoho pohlaví v dozorčích a správních radách nebo aby v představenstvu a radách dohromady bylo minimálně 33 % osob méně zastoupeného pohlaví. Malé a střední podniky se však nemusí obávat nutnosti obměny složení vedení, jelikož se tato změna týká pouze velkých firem s 250 a více zaměstnanci, které mají roční obrat přes 50 milionů eur nebo aktiva přes 43 milionů eur.

Cílem této pozitivní diskriminace je zpřístupnění vedoucích pozic nejen ženám, ale i mužům. Nebude totiž možné, aby ani procento mužů ve vedoucích pozicích kleslo pod stanovenou hranici. V případě, že procento osob méně zastoupeného pohlaví klesne pod danou hranici, bude hrozit porušující společnosti sankce ve formě pokuty.

Co to ovšem znamená pro uchazeče o zaměstnání ve zmíněných vedoucích pozicích?

V případě, že společnost nedosahuje normou určeného procenta a vás jako osobu méně zastoupeného pohlaví na pozici nepřijmou, budete se moci bránit žalobou a žádat zadostiučinění včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích. Firma by poté musela prokázat, že nepochybila.

Já se přiznávám, že s tímto typem pozitivní diskriminace se nedokážu zcela ztotožnit. Věřím, že schopná žena se mezi muži prosadí i bez zmíněných kvót. Osobně znám mnoho takových žen. Tímto názorem se ovšem nesnažím bagatelizovat závažnost problému neúměrného zastoupení žen ve vedení. Někdy se mi ovšem zdá, že je feminismus prosazován až příliš intenzivně, v tomto případě to může být na úkor plýtvání talentu mužů.

Věřím, že se naše společnost již dostatečným způsobem posunula a pohlaví nehraje při žádosti o práci zásadní roli. Novou právní úpravu je však nutno akceptovat již z toho důvodu, že Česká republika je vázána k implementaci směrnice Evropské unie. 

JUDr. Kristýna Pavlovičová, advokát

Ústavní soud nedávno vydal zásadní rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 14/24 ze dne 28.5.2024, kterým otevřel cestu k širšímu odškodnění sekundárních obětí, například po nehodách.

Nový občanský zákoník se zabývá odškodňováním sekundárních obětí, tj. osob, jejichž příbuzní zemřeli či utrpěli zvlášť závažné ublížení na zdraví v § 2959 občanského zákoníku. Toto ustanovení upravuje odčinění tzv. duševních útrap formou peněžité náhrady vyvažující plně jejich utrpení a poskytuje sekundárně poškozené osobě alespoň nějakou právní ochranu rodinného a soukromého života. Nikoli však ochranu jejich zdraví.

Odškodnění fyzické či psychické újmy totiž dosud bylo doménou pouze primárních poškozených, jimž byla způsobená těžká či lehká újma na zdraví. Zmíněný nález Ústavního soudu tedy výrazně rozšiřuje výčet nároků, kterých se může domáhat sekundární oběť. Dosud totiž platilo podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1835/2020 ze dne 13.5.2021, že zemře-li v důsledku škodní události více než jedna osoba blízká, projeví se to zpravidla ve zvýšení náhrady blízkému pozůstalému nad rámec pouhého součtu přiměřených peněžitých náhrad za ztrátu každé z usmrcených osob. Nalézací soudy se proto dosud zabývaly „pouhým“ zvýšením jediného jednorázového nároku na náhradu při usmrcení, bez ohledu na dopady tragické škodní události na zdraví pozůstalých.

Dle převratného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/24 ze dne 28.5.2024 se však již příbuzný zemřelého nebo zraněného účastníka dopravní nehody může domoci nejen náhrady za duševní útrapy (tvořících tzv. nemajetkovou újmu za zásah do soukromého a rodinného života), ale rovněž i náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrady za ztrátu na výdělku při invaliditě, včetně účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, za zásah do zdraví, bude-li vznik takových majetkových práv v příčinné souvislosti se škodní událostí, tj. v daném případě s dopravní nehodou.

Závěry Ústavního soudu vítám, neboť fatální dopad následků smrtelných dopravních nehod představuje obrovský nápor na psychiku pozůstalých. Zvláště pokud jde o rodinné příbuzné, kteří se zemřelými obětmi dopravní nehody udržovali velmi úzké vazby. Pro takové sekundární oběti není diagnostika psychického onemocnění ve formě posttraumatické stresové poruchy nijak výjimečná. Po nějakou dobu jsou takto postižené sekundární oběti doslova paralyzováni při běžném výkonu každodenních aktivit a jsou tak reálně dočasně vyřazeny z plnohodnotného zvládání pracovních povinností. O dopadu úmrtí osoby blízké do majetkové sféry pozůstalých tak nemůže být sebemenších pochyb. Omezit odškodnění takových poškozených výlučně nárokem na náhradu tzv. duševních útrap je jednoznačným porušením ústavních práv, jak správně uzavřel Ústavní soud. Ten mimo jiné v dané věci vytknul nalézacím soudům právní posouzení příčinné souvislosti mezi původní škodní událostí a enormním zásahem do zdraví stěžovatelky (pozůstalé babičky a tchýně zemřelých příbuzných) a uzavřel, že dopad do psychického zdraví osoby blízké lze v obdobných situacích považovat za očekávatelný a adekvátní.

Věřím, že shora specifikovaný nález Ústavního soudu posune dosavadní přístup obecných soudů při posuzování rozsahu odškodnění sekundárních obětí tragických dopravních nehod na úroveň odpovídající současným potřebám společnosti a přispěje ke zmírnění dopadů do života a zdraví pozůstalých.

Mgr. Michaela Lukášová Brynecká, advokátka