Konec rozdílných mezd aneb je zde zpět socialistické odměňování

Od 1. června 2025 je v účinnosti tzv. flexinovela zákoníku práce, která přináší významné úpravy pracovního práva.

Jak již víme (např. z příspěvku kolegy Silovského Zásadní změny flexinovely pracovního práva v roce 2025), výpovědní doba za pochybení zaměstnance se zkrátila na 1 měsíc a nově běží již ode dne doručení výpovědi. Také došlo k prodloužení zkušební doby u řadových zaměstnanců až na 4 měsíce a u vedoucích zaměstnanců až na 8 měsíců.

Zřejmě proto, že se hlavně mluví o tzv. flexinovele, trochu stranou zůstal staronový § 346a. Staronový proto, že tento paragraf byl do zákoníku práce vrácen, ale ve zcela novém znění. Smysl jeho znění je trochu ukryt, jelikož primárně stanovuje povinnost mlčenlivosti pro zaměstnance („zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které v zájmu zaměstnavatele mají zůstat utajeny, a o jejichž důvěrnosti ho zaměstnavatel písemně informoval“). Nově však obsahuje tento paragraf i větu „To neplatí, pokud by tím došlo k porušení práv zaměstnance, zejména práva na informace o odměňování podle § 110“.

A tato „nevinná“ věta znamená, že zaměstnavatel

- nesmí zakazovat zaměstnanci, aby mluvil o své mzdě nebo se dotazoval na mzdu ostatních;
- nemůže zaměstnanci ukládat povinnost mlčenlivosti o jeho mzdě.

Je třeba říci, že toto není výmysl našich zákonodárců a tento paragraf byl novelizován v návaznosti na směrnici EU o transparentnosti odměňování (EU 2023/970), která zakazuje smluvní nebo jiné ujednání, které by bránilo sdílení informací o odměňování.

Bohužel toto ujednání je typickou ukázkou toho, jak by EU neměla fungovat, když zasahuje do oblastí, které nemají být regulovány.

Toto nové ustanovení asi nebude dělat velké problémy na velkých pracovištích /továrnách/, kde všichni dělají víceméně stejnou práci. Pokud za směnu Jarda vyrobí 600 součástek stejně jako vedle Pepa, asi nebude problém, když budou oba vědět, že mají za stejnou práci stejnou odměnu.

V malém pracovním kolektivu, kde „každý dělá vše“ to však může zcela nabourat jeho fungování. Pokud všichni vědí, kolik kdo bere, bude to vyvolávat napětí u těch, co berou méně, i když méně berou oprávněně (z důvodu výkonu, zkušenosti, loajality…). Zaměstnavatel tedy bude stát před volbou, zda riskovat třenice, pomluvy a závist mezi zaměstnanci, kteří mají rozdílnou mzdu, nebo raději dát všem stejně (a nereflektovat tedy to, že někdo pracuje lépe než druhý).

Navíc toto zcela ochromí nábor velmi talentovaných zaměstnanců. Jak je přilákat, pokud takovému zaměstnanci nemůže zaměstnavatel dát více, ačkoliv v něm vidí velký potenciál? Pokud se totiž stávající zaměstnanec dozví, že nováček (ač velmi schopný) má vyšší mzdu než on, jak asi zareaguje?

Bohužel toto není vše, co ze směrnice vyplývá. Ale o tom někdy příště….

Mgr. Petr Fučík, advokát