Novela autorského zákona

Novela autorského zákona

Ke dni 05.01.2023 vešel v účinnost zákon č. 429/2022 Sb. (dále jen jako „Novela autorského zákona“), kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „autorský zákon“).

Novela autorského zákona transponovala do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES a dále směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/789, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů, a kterou se mění směrnice Rady 93/83/EHS․ 

Novela autorského zákona přinesla zásadní změny, pokud jde o právní úpravu zákonných licencí a odpovědnosti poskytovatelů online platforem. Současně však Novela autorského zákona přináší i poněkud kontroverzní a ne zcela promyšlenou úpravu ve vztahu k některým autorskoprávním problémům. K dopadům Novely autorského zákona v podrobnostech níže.

Povinnosti poskytovatele zajišťujícího sdílení online obsahů

Novelou autorského zákona došlo k poměrně zásadnímu zpřísnění pravidel pro poskytovatele při sdílení online obsahu. Těmto přibývají v souvislosti se sdílením chráněného obsahu další povinnosti a podmínky, jimiž je řízena odpovědnost poskytovatele za případné neoprávněné sdělování díla veřejnosti. Pojem poskytovatele při sdílení online obsahu definuje ust. § 46 odst. 1 autorského zákona jako poskytovatele služby informační společnosti, jejímž hlavním účelem nebo jedním z hlavních účelů je ukládat a sdělovat veřejnosti velký počet děl nahrávaných uživatelem takové služby a která soutěží nebo může soutěžit s jinými online službami zpřístupňujícími díla stejné cílové skupině, přičemž poskytovatel takové služby tato díla uspořádává a propaguje za účelem zisku.

Poskytovatelé nyní budou muset nově vynaložit nejlepší úsilí k získání příslušné licence k chráněnému obsahu. Současně ve smyslu ust. § 47 odst. 1 písm. c) autorského zákona je poskytovatel ihned poté, kdy obdrží odůvodněné oznámení autora chráněného obsahu, povinen znemožnit přístup ke chráněnému obsahu, resp. jej odstranit ze svých webových portálů a zároveň vynaložit nejlepší úsilí k tomu, aby tento chráněný obsah nebyl znova nahrán. Poskytovatel je tak nejen povinen nahlášený chráněný obsah odstranit, ale i zajistit, aby se tento na jeho platformách v budoucnu neobjevil.

Ochrana práv vydavatelů

Další výraznou změnou je zavedení nových práv vydavatelů tiskových publikací, které se Novelou autorského zákona promítlo do nového ust. § 87b autorského zákona. Ve smyslu tohoto ustanovení jsou poskytovatelé online služeb povinnipři jednání o udělení oprávnění k výkonu práva užít tiskovou publikaci zachovat vůči vydavateli této tiskové publikace spravedlivý, rovný a nediskriminační přístup a za udělení oprávnění k výkonu práva užít tiskovou publikaci vydavateli uhradit přiměřenou odměnu.

Tato regule má za cíl eliminovat neférová jednání ze strany gigantických poskytovatelů. Tito na svých portálech standardně zobrazují náhledy chráněných publikací spolu s reklamou, které jim vynášely zisky, avšak vydavatelům z tohoto nemuseli poskytovat žádnou odměnu. Po účinnosti Novely autorského zákona již není toto nadále možné a poskytovatelé se budou muset s nositeli autorských práv dohodnout ohledně odměny a licence ke zveřejnění chráněného obsahu. Autorskoprávní ochrana vydané publikace trvá podle Novely autorského zákona po dobu 2 roky od jejího vydání.

Nové zákonné licence

Za účelem zjednodušení přístupu k autorsky chráněnému obsahu pro kulturní a vzdělávací účely konstruuje Novela autorského zákona nové zákonné licence, a to:

1) Licence k automatizovaným analýzám textů nebo dat

Prostřednictvím automatizované analýzy textů nebo dat dochází k jejich vytěžování, tj. získávání dat z digitální předlohy, za účelem zjištění vzájemné vazby těchto dat. Takto získané informace jsou následně dále využívány za účelem vědeckým nebo i komerčním. Před účinností Novely autorského zákona nepanovala pro tyto činnosti jasně definovaná pravidla. Nyní na podkladě Novely autorského zákona je licence k automatizovaným analýzám textů a dat vtělena do ust. § 39c autorského zákona.

Ust. § 39d autorského zákona dále definuje zvláštní licence pro instituce vědecké a instituce kulturního dědictví. Zhotovení rozmnoženiny autorsky chráněného obsahu k vytěžení textu pro vědecké výzkumy pak není zásahem do autorského práva.

2) Licence pro užití díla nedostupného na trhu

Novelizované ust. § 37b autorského zákona umožňuje institucím kulturního dědictví za nekomerčními účely sdělit veřejnosti, event. rozmnožit, dílo na trhu nedostupné, jenž má konkrétní instituce ve sbírce, a takové konání není zásahem do autorského práva. Je-li znám autor takového díla, pak je potřeba uvést jeho jméno, název díla a pramen.

3) Licence pro digitální výuku

Na základě novelizovaného ust. § 31a autorského zákona je dále vzdělávacím institucím umožněno bezplatné užití autorsky chráněných obsahů při vyučování pro ilustrační účely.

4) Licence pro karikaturu, parodii nebo pastiš

V rámci Novely autorského zákona byla rozšířena licence definovaná v ust. § 38g autorského zákona. Nově se tedy nedopouští zásahu do autorského práva ani ten, kdo užije dílo pro účely pastiše, tj. uměleckého díla, které kreativně napodobuje styl nebo prvky jiného uměleckého díla.

Závěr

Novelu autorského zákona hodnotím v zásadě jako pozitivním, zejména pokud jde o rozšíření zákonných licencí a ochranu práv vydavatelů.

Jako poněkud problematická se mi jeví užitá terminologie, zejména pak pojem nejlepší úsilí. Výklad neurčitých pojmů, které Novela autorského zákona obsahuje, bude tak otázkou následné rozhodovací praxe.

JUDr. Kristýna Pavlovičová