Nejvyšší soud zpochybňuje koncentraci řízení

V poslední části roku 2025 se Nejvyšší soud obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení § 114c, odst. 5 a § 118b občanského soudního řádu (o.s.ř.), tedy zrušení ustanovení zakotvujících tzv. zákonnou koncentraci civilního řízení. Podle Nejvyššího soudu tato úprava odporuje právu na spravedlivý proces, právu být slyšen i dalším garancím plynoucím z Listiny základních práv a svobod (LZPS), jakož i ústavnímu pořádku.

Návrh je významným „zásahem“ do českého civilního procesu – a zároveň přináší hlubší diskusi o tom, jak vyvážit rychlost soudního řízení s ochranou základních procesních práv.

Podstata koncentrace řízení

Institut koncentrace řízení ukládá účastníkům povinnost uvést ve stanovené lhůtě (nejčastěji do konce prvního jednání ve věci) všechny relevantní skutečnosti a označit k nim příslušné důkazy. Po uplynutí lhůty k novým tvrzením či důkazům již soud (až na výjimky) nepřihlíží. Cílem koncentrace je omezit průtahy, zvýšit procesní kázeň a umožnit rychlejší rozhodování soudních instancí.

Tento cíl je legitimní a odpovídá právu na projednání věci bez zbytečných průtahů. Nejvyšší soud však upozorňuje, že cesta k tomuto cíli nesmí být sama o sobě protiústavní, resp. bránit právu na spravedlivý soudní proces.

Koncentrace řízení bránila soudu zohlednit diskriminaci

K návrhu došlo v rámci dovolacího řízení vedeného ve věci údajně neplatné výpovědi z pracovního poměru. Žalobkyně poprvé v odvolání namítla, že výpověď byla motivována jejím věkem – šlo tedy o tvrzení o diskriminaci. Odvolací soud sice zrušil rozsudek soudu prvého stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, avšak soud prvního stupně v novém řízení již k námitce diskriminace žalobkyně nepřihlédl, neboť ji považoval za opožděnou ve smyslu koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. (tedy jinými slovy poukázal na to, že toto měla žalobkyně tvrdit již při prvním jednání ve věci samé).

Nejvyšší soud se musel vypořádat s otázkou, zda může soud svévolně zrušit účastníkovi řízení poskytnutou lhůtu, zda je vázán vlastním procesním usnesením a zda může nesprávné poučení o procesních právech vést k tak závažnému zásahu do procesních práv, jako je nepřipuštění klíčového tvrzení o diskriminaci.

Právě tato kauza Nejvyšší soud dovedla k tomu, že právní úprava koncentrace může bránit právu na spravedlivý proces a může být proto v rozporu s ústavním pořádkem.

Kritika současné právní úpravy

Nejvyšší soud i odborná doktrína dlouhodobě upozorňují, že:

• nastavená koncentrace řízení je příliš rigidní,
• neumožňuje soudci reagovat na specifika případu,
• paušálně zakazuje přihlížet k novým tvrzením, i když nezpůsobí žádné závažné průtahy v řízení,
• vede k procesní opatrnosti – účastníci předem zahlcují soud nadbytečnými tvrzeními a důkazy,
• umožňuje taktizování – jedna strana může načasovat své podání tak, že protistraně znemožní včasnou a validní reakci.

K tomu se přidává i ta skutečnost, že soudce nemá možnost účinky koncentrace zmírnit, pokud věc spadá mimo úzké zákonné výjimky. Zákon soudci nedůvěřuje a místo uvážení nabízí striktní mechaniku.

Ustanovení § 118b o.s.ř. navíc není provázáno se situacemi, kdy skutečně hrozí průtahy řízení. Navíc, při změně žalobního návrhu - žaloby (§ 95 o.s.ř.) paradoxně účinky koncentrace řízení přetrvávají, připouští-li soud např. uplatnění zcela nového skutkového základu.

Argumentace Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud v návrhu zdůrazňuje, že:

• zrychlení řízení je legitimní cíl,
• procesní odpovědnost účastníků je potřebná,
• ale současná právní úprava neprošla testem proporcionality.

Zvláště problematické je, že koncentrace může:

• bránit účastníkovi uplatnit zásadní fakta,
• zcela odříznout soud od pravdy, kterou by bylo možné zjistit bez prodloužení řízení,
• vést k nespravedlivým rozhodnutím.

Elementární práva, zejména právo být slyšen, právo na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces, podle Nejvyššího soudu nemohou ustoupit pouhému požadavku na rychlost řízení, pokud je úprava nastavena natolik striktně, že brání správnému a věcně spravedlivému rozhodnutí věci.

Možné dopady rozhodnutí Ústavního soudu

Pokud by Ústavní soud skutečně ustanovení § 114c odst. 5 a § 118b o.s.ř. zrušil, zásadně by tím zasáhl do fungování civilního soudnictví. Případné důsledky:

• úplné odstranění koncentrace řízení by vedlo k prodlužování soudních sporů,
• soudy by pravděpodobně tlačily politiky k rychlému zavedení obdobného institutu,

Návrh Nejvyššího soudu otevírá zásadní debatu o budoucí podobě civilního procesu. Ukazuje, že efektivita řízení nemůže být stavěna nad ochranu základních procesních práv. Civilní proces sice musí být rychlý, předvídatelný, ale především spravedlivý. S napětím budeme čekat na rozhodnutí Ústavního soudu!

Mgr. Adam Silovský, advokát