Legitimní důvody pro zákaz vstupu dětem

Nejvyšší správní soud se nedávno zabýval velmi zajímavou kasační stížností České obchodní inspekce. Česká obchodní inspekce totiž uložila provozovateli wellness hotelu (dále jen jako „provozovatel“) s nudistickou zónou pokutu za to, že zakázal ve svém zařízení pobyt dětí mladších 15 let, když uvedl v nabídkovém katalogu: „Pro Váš klid a pohodu neumožňujeme pobyt dětem mladším 15-ti let“. 

Česká obchodní inspekce shledávala v takovém opatření provozovatele hotelu diskriminaci z důvodu věku. Podle ust. § 2, odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen jako „antidiskriminační zákon“) se přímou diskriminací rozumí jednání (příp. i opomenutí), kdy je s jednou osobou zacházeno méně příznivě, než se zachází (zacházelo, nebo by se zacházelo) s jinou osobou ve srovnatelném postavení, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Provozovatel hotelu se udělené pokutě bránil prostřednictvím žaloby, když namítal, že smyslem jeho opatření je zajištění klidného a tichého prostředí pro hotelové hosty tak, aby byly v jeho hotelu vytvořeny podmínky pro ničím nerušenou relaxaci. Soud prvního stupně přisvědčil provozovateli hotelu, když konstatoval, že vyloučení osob mladších 15 let z ubytovacích služeb představuje přiměřený a nezbytný prostředek vedoucí k cíli v podobě zajištění klidného a tichého prostředí hotelu.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala Česká obchodní inspekce kasační stížnost, o které rozhodnul Nejvyšší správní soud tak, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. že opatření byla pro zajištění klidného prostředí hotelu dostatečná. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že provozovatel hotelu může zakázat vstup dětem do 15 let, pokud pro to má legitimní důvody, jedná transparentně a odpovídá to jeho obchodnímu modelu.

Navzdory tomu, že se tímto závěrem Nejvyšší správní soud výrazně odchýlil od své předchozí rozhodovací praxe, zejména od rozhodnutí sp. zn. 4 As 1/2014-28, kterým Nejvyšší soud označil za nepřípustnou diskriminaci obecný zákaz vstupu dětí mladších 6 let do restaurace, já se s tímto novým závěrem Nejvyššího správního soudu musím zcela ztotožnit, a to z následujících důvodů.

Listina základních práv a svobod zakotvuje na ústavněprávní úrovni mj. právo podnikat, které je tímto zaručené každému jedinci. Výkon práva podnikání není libovolný, když podléhá celé řadě regulí. Podle mého názoru by však v právním státě nemělo docházet k zásahům do svobody podnikání, které nejsou nezbytně nutné k ochraně zákona a zájmů společnosti.

Pokud tedy někdo vystaví koncept svého podnikání na tom, že vybuduje prostředí, které je určeno pro dospělé, neměl by být podle mého názoru na podkladě antidiskriminačního zákona nucen umožnit přístup do takového zařízení i dětem. Podnikatel v tomto případě chtěl oslovit určitou klientelu a vytvořit určitý komfort, který by přítomnost osob mladších 15 let mohla narušit a zhatit tím celý podnikatelský záměr.

Z opačného úhlu pohledu je nutné konstatovat, že si lze pouze s obtížemi představit situace, kdy by mohlo být dítě mladší 15 let jakkoliv poškozeno coby spotřebitel tím, že mu není umožněn přístup do hotelu s nudistickou zónou.

Dovolím si k tomuto uzavřít, že Nejvyšší správní soud rozhodl podle mého názoru správně, když shledal na straně provozovatele hotelu legitimní důvody k zákazu pobytu dětí. Nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí si dovolím konstatovat, že tímto zamezil tomu, aby došlo k nepřípustnému zásahu do práva na svobodu podnikání.

Podle mého názoru zde vůbec nelze mluvit o diskriminaci z důvodu věku, když takové opatření nikterak nesměřuje proti dětem, ale má za účel zachovat určitou povahu poskytovaných služeb a případně i děti ochránit. Předmětné opatření se mi jeví jako velmi podobné omezení přístupnosti některých filmů v kinech, kdy takové omezení také není diskriminací, ale určitou formou ochrany dětí.

Mgr. Kristýna Pavlovičová, advokátka