Je možno si pořídit Ferrari za účelem podnikání a odpočtu DPH?

Nejvyšší správní soud se nedávno zabýval zajímavou otázkou související s nákupem luxusního automobilu akciovou společností v souvislosti s odpočtem DPH. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu předcházela skutečnost, že správce daně neuznal nárok na odpočet daně z důvodu, že akciová společnost nebyla schopna věrohodně prokázat, za jakým účelem si luxusní automobil Ferrari 430 Scuderia pořídila.

Akciová společnost u správce daně neuspěla s tvrzením, že se jedná o investiční majetek s možností jeho zhodnocení budoucím prodejem za vyšší cenu ani s tvrzením, že automobil používá ke své ekonomické činnosti, když Ferrari krátkodobě pronajímá za účelem tzv. zážitkových jízd. Tato svá tvrzení však nebyla schopna nijak prokázat. Akciové společnosti bylo správcem daně navíc vytýkáno, že její tvrzení si vzájemně protiřečí, když investiční automobil by neměl být používán pro krátkodobé pronájmy za účelem zážitkových jízd, jelikož se tímto vozidlo zvýšeně opotřebovává a výrazně roste riziko jeho poškození, což jsou aspekty, které snižují cenu vozidla při jeho dalším prodeji.

Akciová společnost se následně bránila u NSS kasační stížností, kdy svůj nesouhlas s rozhodnutím správce daně odůvodnila taktéž odkazem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie (SDEU) ve věci C-153/11, Klub OOD, který již v minulosti zkonstatoval, že není povinností ihned po pořízení investičního majetku prokazovat jeho použití pro ekonomické účely.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost akciové společnosti považoval za nedůvodnou, když své rozhodnutí odůvodnil tak, že bylo povinností akciové společnosti na výzvu správce daně jednoznačně a hodnověrně prokázat, k jaké ekonomické činnosti mělo předmětné vozidlo sloužit. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s výše uvedeným rozhodnutím SDEU v tom smyslu, že odpočet DPH není vázán na neprodlené užití majetku k podnikatelským účelům. Jinak řečeno by Nejvyšší správní soud byl zřejmě schopen akceptovat tvrzení akciové společnosti, že se jedná o investici bez nutnosti okamžitého prodeje tohoto majetku, pokud by současně neuváděla protichůdné tvrzení o používání vozidla za účelem krátkodobých pronájmů. Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že „situaci v posuzovaném případě je tedy třeba odlišit od situace, v níž by žalobkyně konzistentně tvrdila, že automobil aktuálně ke krátkodobým pronájmům nabízen není, popř. zatím k žádnému nedošlo.“

Domnívám se, že daňový subjekt je i ve světle tohoto rozhodnutí NSS nadále oprávněn pořídit si luxusní vozidlo za účelem svého ekonomického využití, ale musí být připraven jednoznačně, věrohodně a konkrétně obhájit toto ekonomické využití, ať už se jedná o faktické používání vozidla za účelem podnikání nebo o investiční záměr, kdy faktické zhodnocení vozidla bude možné prokázat např. znaleckými posudky, inzeráty, z nichž vyplývá, že cena určitých vozů v čase roste spolu s důkazy, že konkrétní vozidlo není ve skutečnosti používáno k běžnému ježdění a tak vlastně opotřebováváno.

Vypadá to však, že již nebude možno si odečíst celé DPH z ceny těchto luxusních vozů. V rámci vládního konsolidačního balíčku se totiž navrhuje, že finanční hranicí pro firemní auta budou dva miliony korun. Tedy pro odpočet DPH půjde použít jen první dva miliony z pořizovací ceny auta.

Zajímavost na závěr - v roce 2020 bylo 96 ze 101 nově registrovaných Ferrari v Česku registrováno na firmu????

Mgr. Julie Poklopová, advokátka