Přepjatý formalismus obecných soudů při posuzování předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř. a s ní spojeného práva na náhradu nákladů řízení

Stěžovatel se svou žalobou (návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu) domáhal u soudu prvního stupně zaplacení peněžité částky z titulu směnky proti žalovanému a současně požadoval, aby mu soud přiznal proti žalovanému v souladu s § 142a o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli žalovanou peněžitou částku, avšak vyslovil, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podal stěžovatel odvolání, neboť měl za to, že splnil svou povinnost dle § 142a o.s.ř. a zaslal žalovanému více než 30 dnů před podáním žaloby řádnou předžalobní výzvu, ve které vyzval žalovaného k zaplacení dlužné peněžité částky z titulu půjčky a poučil žalovaného o případném vymáhání dlužné částky v soudním řízení a o případných nákladech soudního řízení, které půjdou k tíži žalovaného. Odvolací soud však svým usnesením výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení potvrdil, neboť se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že stěžovatel žalovaného ke splnění povinnosti řádně nevyzval, a to z toho důvodu, že nárok ze směnky je zcela rozdílným nárokem než nárok, který směnka zajišťuje, tedy nárok z půjčky. Stěžovatel však považoval tento postup obecných soudů za vysoce formalistický a v rozporu se skutečným účelem a smyslem výzvy dle § 142a a domníval se, že tímto postupem soudů bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a proto se obrátil se svou stížností na Ústavní soud.

Ústavní soud svým nálezem č.j. I. ÚS 4047/14 – 1 ze dne 18.5.2015 dal za pravdu stěžovateli, který se domáhal zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil výrok soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení, a napadané usnesení odvolacího soudu zrušil. Ústavní soud zároveň vyslovil, že předmětným usnesením bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť v dané věci bylo prokázáno, že předžalobní výzva splňovala svůj hlavní účel, kterým je především předcházení sporu a zamezení tak neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný nemohl mít žádný pochyb o tom, jaký závazek má dle výzvy stěžovatele splnit, a byl si vědom výše svého dluhu vůči stěžovateli i titulu jeho vzniku.

Mgr. Tereza Otavová, advokátní koncipientka